pondělí 12. května 2008

Mark a Kateřina Dzirasa - Jak na to?

První část

Martina Bendová:

Cílem dnešního dne, dnešního setkání bude předat vám informace. Něco se naučit na téma naší obchodní příležitosti, kterou máme. Pokud jste přijeli pro zábavu, tak zábava tu také bude. Věřte mi, pobavíte se, uvolníte se. Možná jste přijeli pro tuto atmosféru, která tady je a během celého odpoledne i bude, ta atmosféra, kterou děláte především vy. Máme tu vynikající speakery (= mluvčí) dnes... (Smích.)

Martin Benda:

Dobře. Dnes máme vynikající spíkry... já bych vás taky chtěl co nejsrdečněji přivítat... a myslím, že dnešní den bude výjimečný. Víte co, dneska nás nemohlo potkat nic lepšího, než že by chyběla místa na sále. Vy, co budujete byznys, tak víte, že když chybějí místa na sále, že se něco děje. Je to tak? (JO!) Jeden to chápe. (Smích.) A my jsme to tady zorganizovali, aby každý mohl v klidu sedět a zapisovat; takže je tady obrovský tým lidí, který vám připravuje dobré podmínky k tomu, abyste dnes mohli nasávat informace. Protože jste na tom nejlepším místě, kde v neděli můžete být. Jo? Na tom nejlepším místě. A my jsme strávili pár dní s našimi diamanty - s Piotrem Lachem - samozřejmě máme pozdravovat všechny od Piotra Lacha - máme všechny vás pozdravovat od Zbyška Reka - byli jsme teď s nimi na Slovensku a byl to úžasný zážitek, být na jejich open mítincích, kde ukazovali marketingový plán, a jak z těch diamantů jde obrovské zapálení. A my jsme mluvili vzadu s leadry a ti mají ještě větší zapálení. A to je to, co se dneska děje v tom byznysu. Byznys prostě roste. Je to dobrá vlna, kam se teď dostáváme, a kdo na to nastoupí, na tu vlnu, tak se krásně sveze až do Orlanda příští rok, nebo ještě dál.

Martina:

I když speakeři jsou zapálení, makají, tak ale ten dnešní seminář je o nás. Nejen o speakerech, co budou na pódiu, ale o celé atmosféře, kterou my předáme sem, o tom, jak oni vycítí, jak jsme otevření, jak jsme připraveni jak houba nasávat informace od nich. Takže věřte mi, že tak, jak vy se otevřete, tak to se dozvíte od Kateřiny a od Marka, protože možná, když oni uvidí tu atmosféru tady, to vaše zapálení pro budování byznisu, tak možná nám řeknou i to, co považují za svoje tajemství, to, co nemají naplánováno nám sdělit. Takže je to o tom, abychom my je dali do takové euforie, do takové atmosféry, aby nám řekli všechno, tak, jak opravdu to pro ně funguje a možná to pomůže i vám v budování vlastního obchodu.

Martin:

A já si myslím, že by je zajímalo, odkud jste sem přijeli. (Hlasy: Brno, Neratovice, Bratislava, Roudnice, Štětí, Beřkovice, Boskovice, Benátky nad Jizerou, Mladá Boleslav, Liberec, Česká Lípa, Jablonec, Praha, ...) Celé Čechy, Morava i Slovensko. Je tu i někdo z Ukrajiny? (Ano, tady.) Ajajaj. Ještě někdo z jiné země? (Ticho.) A jsou tu nějací amwayáci? (Jo!) To je ta správná země.

Martina:

A možná jsou tu lidi, kteří přijeli na svůj úplně první seminář. A vím přesně, jak se cítíte, protože i my jsme před 11 lety byli ve stejné situaci jako vy, někdo nám ukázal marketingový plán, tu obchodní příležitost, která byla před pár dny, týdny, měsíci presentována vám, a byla vám možná nabídnuta, možná vám bylo řečeno „Ty tam musíš být!“, a nabídnuta možnost být na tomto dnešním semináři, na tomto dnešním setkání. Vy jste tak docela nevěděli, co se tu dnes bude dít, ale uvěřili jste tomu člověku, který vám dával vstupenky, že o něco půjde a že ten dnešní den může zafungovat pro vás. Možná vám řekli: „Tady teprve uvidíš, o co jde.“ Tady teprve se rozhodneš, jestli to stojí za to, a jestli je tu i pro tebe šance. Takže věřte mi, že jste udělali dobré rozhodnutí, že jste tady, a i my jsme na svém prvním semináři ne tak úplně všemu rozuměli. Ale byli jsme otevření a chtěli jsme rozumět. A chtěli jsme se něčemu naučit a chtěli jsme udělat rozhodnutí, že to stojí za to. A věřte mi, že to stojí za to a přeji vám, aby to rozhodnutí bylo u vás stejné jako bylo u nás před těmi více než deseti lety. Takže gratuluji vám k tomu, že jste tu, a věřím, že vaše rozhodnutí bude správné.

Martin:

Já bych chtěl říct: Kdo jste dneska poprvé na semináři, postavte se, přátelé. Prosím, postavte se. (Potlesk.) To je ten úžasný pocit - už se vám někdy stalo, že jste přišli do práce a všichni, co jsou tam, vám pěkně vroucně zatleskali, že jste tam přišli? (Já: „To těžko.“) A v tom je trošku rozdíl u našeho obchodu. Zaměstnanec musí často říkat: Pane vedoucí, ano, to kolečko je hranaté. Ne, tohle je obchod každého z nás. Je to o tom, že každý z nás buduje vlastní obchod a potřebujeme znalosti. A protože jsme v kapitalismu, a v kapitalismu je třeba obchod znát: kdo má znalosti, ten prosperuje, ale kdo znalosti nemá, tak neprosperuje. Takže speakeři, kteří tu dneska jsou, mají perfektní znalost, co je to pojem kapitalismus, co je to pojem podnikání, vydělávání peněz, co to znamená cash flow (tok peněz), oni přesně vědí, co znamená zaměření na úspěch, prostě všechny ty věci, které jsou nutné.

Martina:

Jsou to lidi, kteří se toho vzdělávacího systému účastní přes 10 let. Jsou to lidé, kteří načerpali obrovské množství informací za tu dobu, uvedli ty informace do praxe a proto se máme od nich hodně co učit. Já bych přirovnala, pokud začneme o nich mluvit trochu konkrétněji, já bych přirovnala tu jejich situaci k takovému příkladu. Představte si dlouhý zápas, kde proti sobě hrají velká a malá zvířata. V první polovině toho zápasu dochází k převaze těch velkých zvířat. Automaticky vyhrávají velká zvířata, mají navrch, jsou v převaze. Proběhne 1. poločas, nastoupí se do 2. poločasu, a do týmu malých zvířat nastoupí stonožka. A ta udělá totální převrat ve druhé půlce toho zápasu. Malá zvířata nakonec vyhrají. Reportéři se po utkání ptají stonožky: „Kdes byla v 1. poločase? Proč jsi tam nebyla, mužstvo takovou oporu potřebovalo!“ A stonožka odpoví: „Já jsem si zavazovala tkaničky.“ (Hehehe.) Tak to je příklad i Marka a Kateřiny, kdy ač jsou to „staří byznysoví kozáci“, kteří v byznyse podnikají od začátku, od r. 1994. Hned první rok udělal Marek úroveň 18% a tu úroveň si užíval 8 let. To bylo těch 8 let, kdy on si zavazoval ty tkaničky.

Martin:

18%, to je těhotná jednadvacítka. Je to těsně před ní.

Martina:

Ty, co těhotenství prožily, si dovedou představit, co 8 let těhotenství asi udělalo s tím tělem, když to nemohli donosit. A jak to možná bylo těžké. Ale vydržel na těch 18% a teď poslední rok nastoupil do svého 2. poločasu. On udělal ten převrat ve svém životě, v našem byznysu, to znamená - je to ten správný příklad toho od kterého se teď můžeme učit a návod pro vás, jak se dá nastartovat po 8 letech ... a na druhou stranu je to důkaz, že může zapracovat kdokoli, teď, minulý rok, příští rok, kdykoli.

Martin:

Jestli si pamatuješ tu dobu před 10 lety, kdy jsme společně začínali v tom obchodě, tak on byl úplně mladej cucák. Mladej kluk, kterýmu bylo 20 let, a chtěl se životem něco udělat. Chtěl něco dokázat. Je tady někdo, komu je kolem 20, přátelé? Myslím, že to je ten nejlepší příklad pro vás. Některým je i 4× 20. Nezáleží na tom, kolik vám je, ale jak přemýšlíte. Jestliže se dnes dostanete do fáze, že je vám 20 let, dostanete se do té fáze, kdy Mark začínal a řeknete si: Jo, když to takovej mladej kluk udělal, - a víte co? neměl to jednoduchý, protože i on měl překážky: co ty, mladej kluku, mi budeš povídat, jak dělat byznys; někdy lidé měli takový postoj a on se s tím dokázal vypořádat svým postojem, přístupem, svými znalostmi, aby ukázal těm, kteří si mysleli, že mají věkově navrch, ale znalostmi neměli vůbec navrch - tak on vám ukáže ten správný postoj, který budete potřebovat.

Martina:

A to Katka zase byla trošku v jiné situaci a tu situaci Katky bych přirovnala k jinému příkladu. Představte si, jak maminka se synkem jede ráno v autobusu, a kluk se ptá maminky: „Mami, proč musíme jet tak brzo? Vstávat tak brzo a jet autobusem?“ A maminka povídá: „Víš, chlapečku, protože já musím jet do práce a tatínek taky musí jít pracovat a tvoje práce v současné době je chodit do školky. Tak proto musíme tak brzo ráno vstávat.“ - „A jak dlouho budu muset chodit do té školky?“ - „No, víš, teď jsou ti čtyři, tak do šesti let, pak půjdeš do školy.“ - „Aha, a jak dlouho budu muset chodit do té školy, od těch šesti let?“ - „Víš, napřed bude 9 let základní škola, potom 4 roky střední škola, a když budeš šikovný, tak ještě 5-6 let vysoká škola, a to je všechno, to je celé studium.“ - „A potom už budu ráno spát a nebudu muset vstávat?“ - „Ne, pak začneš chodit do práce, tak jako my s tatínkem teď chodíme do práce.“ - „A jak dlouho-„ - „No, ještě 40 let.“ - „A pak už budu moct vstávat brzo?“ - „Ano, pak už budeš moct, pak si to užiješ.“ (Smích.) To je takový program průměrných lidí na celý život. Těch, co nemají možnost ... Katka byla dřív člověkem, který tu naši příležitost využil do sta procent. Protože ona ten náš program realizovala. Ona dokončila studium vysoké školy, ekonomie, a její program byl naplánován tak, že už ten další proces pokračovat nebude, to znamená, že ona hned po studiu začala budovat tento byznys a stala se podnikatelem, ... a už nemusí těch 40 let vykonávat ten proces, na který většina z nás nastoupila. Tady tou příležitostí už se ukončil.

Martin:

Takže je to úžasný manželský pár. Takže pomozte nám přivítat naše velmi dobré přátele, kamarády, platinové nezávislé vlastníky podnikání, Kateřinu a Marka Djirasaaaaa! (Potlesk, hudba.)

Mark Dzirasa:

Dobré poledne, dobré poledne, já vás tady všechny vítám, jsem rád, že jste sem dneska přišli, a jsem rád, že jsme byli dneska pozváni jako speakeři na váš seminář. Bereme to jako obrovskou zodpovědnost, že dneska můžeme mluvit k vašim skupinám a od lidí, kteří vás sem dnes pozvali, jako jsou vaši direkti Martin a Martina anebo Dáša a Janusz to bereme jako velikou čest, že jsme mohli dneska přijet na váš seminář...

Kateřina Dzirasa:

Dobré odpoledne, já vás tady chci taky strašně moc přivítat, děkujeme za pozvání, že to dnešní odpoledne můžem tady strávit s vámi, a jenom na začátek bych chtěla říct, že já ... Martinovi, že to rozhodnutí, strávit tady odpoledne, je to nejlepší rozhodnutí, jaké jste mohli udělat, a že jste v ten nejlepší čas na tom nejlepším místě. A teď nechám mluvit Marka. (Potlesk.)

Mark:

Takže můžeme na to? (Jo.) Jste rádi, že jste tady? (Jo!) Krásné prostory, krásní lidé, super den. My jsme tady dneska proto, že se nám teď daří v byznyse, a já vím, že stojíme před skupinou, která je ve stejné fázi budování byznysu. My tady stojíme před ... Co je naše práce? Naše práce je podělit se s vámi o to, co považujeme za nejdůležitější v tom, abychom mohli v tomhle obchodu růst a vydělávat peníze a začít si plnit svoje sny. Takže mnozí jste na cestě plnění svých snů a ty první mety, které jste si stanovili, jako je 21%, máte ještě před sebou. Z toho určitě budete moci čerpat na to, abyste se pohnuli dopředu. Já vím, že z této skupiny teď jsou nárůsty a že Martina s Martinem byli teď s námi v Portugalsku na dovolené, takže víme, že rostou, že jsou to lidi, kteří se stabilně pravidelně kvalifikují. Vím, že tady máte nové silvery, vím, že spousta vašich 21%, kteří tu sedí vpředu, mají teď rostoucí skupiny a že tu je cítit náboj v té místnosti. Já totiž cítím, že je tady velikánské nadšení a bude strašně jednoduché pro nás o tom mluvit, protože tady jsou dnes lidé, kteří něco hledají a po něčem jdou a to je úplně báječné. A my víme jednu věc: že když se daří, tak když jde voda nahoru, tak všechny lodě v přístavu stoupají. Proto my máme radost z toho, že mají úspěch ostatní lidé, proto my máme radost z toho, že se daří jiným lidem v našem týmu, což může být pro některé z vás hodně divné, že: proč tady někdo tleská a raduje se z toho, že někdo má 21%, co to přinese mně, do mojí bedýnky, co z toho budu mít já. V tomto obchodu to není tak, že bychom si konkurovali, na rozdíl od drtivé většiny jiných kšeftů, které byste mohli kdekoli najít - jiných byznysů, obchodů nebo podnikání, které tu jsou. V našem byznysu je to tak: když se daří někomu jinému, tak to pomáhá i mně, protože čím víc je lidí, kteří jsou úspěšní, čím víc je lidí, kteří si plní svoje sny, čím víc je lidí, kteří vydělávají peníze, tím větší důkaz je to pro mě, a pro moji skupinu, pro moje lidi, že to můžeme dokázat také. A celý tenhle byznys - a budeme o tom mluvit ještě za chviličku víc - bude hlavně o vaší víře, že vám se to může podařit. Protože to je jediná bariéra, která tkví mezi vámi a vašimi sny - schopnost uvěřit, že je to pro vás, že je to tady a že je to teď. A my víme, že uslyšíte dneska spoustu věcí, které jsou jiné, než co jste slýchali celý život.

A já bych teď chtěl bleskově k tomu něco říct, protože ... spousta toho, o čem tady dneska budu mluvit - a vy máte za sebou určitě už nějaký open meeting, nebo jste viděli marketingový plán, nebo jste měli nějaké školení svého sponsora, jak začít, takže spoustu toho, o čem tu budeme dneska mluvit - jste už slyšeli, ale pokud by to byla vaše úplně první akce, tak slyšíte spoustu věcí, které jsou úplně jiné než všechno, co jste slýchali do dneška. Je cílem většiny inženýrů ekonomie dokončit školu a nechodit do práce? Ne? Ale my se takhle koukáme na svůj život, s manželkou, a chození do práce považujeme za to nejhorší, co by se nám mohlo přihodit. A to je hrozně jiné proti tomu, jak přemýšlí ta většina lidí venku. Totiž: v tomhle obchodu budeme potřebovat hned na začátku, než budeme mluvit o čemkoli, uvědomit si jednu věc: že 97% lidí přemýšlí určitým způsobem. A naproti nim stojí 3% lidí, kteří přemýšlejí způsobem jiným. Ten způsob, kterým jsme většina z nás a vás vychovaní, to je ten způsob těch 97%, protože to je 97% našich rodičů, 97% našich učitelů, 97% našich sousedů, kamarádů, známých, kolegů z práce, ti patří do téhle většiny, která funguje podle nějakých pravidel. Jedno z těch pravidel, to je legrace, co říkala Martina před chviličkou, je: dobře se uč, dosáhni dobrého vzdělání, nastup k nějaké velké stabilní firmě, tvrdě pracuj a budeš se mít dobře. Tři procenta lidí vědí, že to je největší hloupost. Protože to tak není.

Ta 3% lidí fungují podle jiných principů a jiných pravidel. My třeba mluvíme s lidmi o snech, to je dobrý příklad. My mluvíme hned od začátku s lidmi o snech a sotva přijdou na první marketingový plán, slyší pořád o tom, že je důležité mít sen. Přijdou na první školení, jak začít, a první, o čem s nimi jejich sponsor mluví: že musí mít veliký sen; pak přijdete na seminář, říkáte si: tady se konečně dozvím nějaké podrobné informace, a já tady začnu tím, že budu povídat o tom, že musíte mít největší sen. A to je hodně překvapující. A zvlášť lidé, kteří jsou technicky zaměření, inženýři, kteří jsou zvyklí přemýšlet na bázi faktů a logiky, to někdy těžko překousnou, protože mají pocit, že to je jenom nějaká omáčka k tomu všemu navíc, že to není tak podstatné, a čekají na ta konkrétní fakta, na která jsou zvyklí. Ale chci, abyste teď pochopili jednu věc: my o tom mluvíme proto, že na základě takového modelu operuje ta 3% skupina. Ta 3% (která mimochodem mají na světě víc, než těch 97% dohromady) fungují podle jiných principů, podle jiných vzorů, a vy jste to nikdy neslyšeli, protože váš strejda pravděpodobně není milionář. A vaši rodiče asi nejsou majitelé multimilionového byznisu, je to tak? A to je přesně ono: těch 97% lidí se chová jinak, než se chovají ta 3%. Těch 97% žije životem ze dne na den, a nevědí, co bude zítra, a jejich plánování se omezuje na to, například, že když vydržím na dílně ještě dva roky, tak ze mě udělají mistra, pokud to ale nebude Fanda, protože půjde mistr do důchodu, a že mi tedy přidají 1500 Kč. Jo? Jejich plánování se omezuje na to, kam pojedou na dovolenou, že napřesrok (= příští rok) musíme vymalovat, a kam dáme děcka na školu. Je to tak? Když se jich zeptáte, jaký život budou mít ode dneška za 5 let, nevědí to. Vůbec nevědí, kam se svým životem míří. A tato 3% lidí to ví. A můžete se zeptat úspěšných sportovců (tím pádem i bohatých, většinou), úspěšných byznismenů, můžete se zeptat úspěšných herců a hvězd showbyznisu, a ti všichni se budou shodovat na tom, že ty principy úspěchu jsou jenom jedny. Koneckonců, vždyť vy všichni znáte, že stejné principy vedou k tomu, aby byl člověk schopen dobře vychovat děti, aby byl schopen dobře vycházet se svým partnerem, aby byl schopen postavit úspěšný byznys, a pokud se rozhodne pro kariéru v zaměstnání, aby mohl dosáhnout aspoň nějakých úspěchů v zaměstnání, aby byl v životě šťastný, to má nějaká svoje pravidla. A to je důležité vědět, protože víte, co si myslí tihleti lidé? Těch devadesát... devadesáti sedm procent... to je moje maminka, a moje maminka je učitelka, a já si jí nesmírně vážím, je to člověk, který dává svůj život do toho, aby učil ostatní lidi jazyky, a to je výborné poslání, ale neumí vydělávat peníze. To znamená: já ji mám strašně rád, ale neučím se od ní recept na život, na to, jakým způsobem mám já v životě fungovat a vydělávat peníze, protože ona to neumí. Můj tatínek je kardiochirurg, zachraňuje lidem životy, a to je také úžasné poslání, a já si toho nesmírně vážím, a nesmírně si vážím každého povolání, protože i silnice musí být zametené - abyste mě pochopili správně. Ale já to nechci dělat. A já nechci takovým způsobem fungovat a nechci celý život muset pracovat, protože kapitalismus stojí na tom, že nemusíte celý život pracovat. Pokud jste dost schopní a chytří a chápete ty principy, podle kterých funguje kapitalismus, abyste se dostali mezi ta 3%. ...

97% lidí jsou průměrní a chudí. Ty 3% jsou bohatí. Každý z nich má jiné principy, na kterých staví svůj život. A proto bude tolik věcí, které tady dneska padnou s pódia (= bude se o nich mluvit) ať už od nás nebo těch, kteří nás představovali, tak jiných, než co jste slýchali dodnes. Protože v čem je ten náš byznys tak unikátní (= jedinečný)? Je unikátní v jedné věci: že v tom byznysu se vůbec dostanete k těmto 3% lidí. A tyhle principy dobře chápou majitelé velikých korporací a majitelé sítě různých byznysů, a lidi, kteří jezdí různými mercedesy a jaguáry a létají v soukromých letadlech, a lidé, kteří bydlí ve vilách s bazény a golfovými hřišti a tenisovými kurty - oni přesně vědí, jakým způsobem je třeba dostat se k úspěchu, ale ti vás to nikdy nenaučí. Je to tak? Máte šanci dostat se k někomu takhle úspěšnému z běžného byznysového světa? Absolutně žádná šance. Někdo, kdo bydlí v paneláku a jezdí městskou dopravou do práce do kanceláře nebo na dílnu, nikdy v životě nemá šanci jít na večeři s někým z těchhle lidí, notabene (= natož) ptát se ho na jeho principy vedoucí k úspěchu. Za prvé by ho bral jako konkurenci, takže mu nic neporadí, za druhé tito lidé většinou nemají ve zvyku stýkat se s tím zbytkem. Je to tak? Jo? V tomhle byznyse je to jinak. V tomhle byznysu úspěch lidí stojí na tom, že ostatním pomáhají k úspěchu. A to je úplně jiné, protože tady je zájem někoho, kdo už vydělává peníze a už je svobodný, pomoci někomu, kdo dnes začíná a potýká se s základními existenčními starostmi, jak se dostat nahoru, protože na tom stojí i jeho další úspěch - pomoci dalším, aby se jim podařilo totéž. Dává to smysl? Proto je to tak unikátní příležitost pro někoho, protože mně je spousty lidí z těch 97% líto, protože to vůbec není jejich chyba. Je totiž nikdo kapitalismu nemohl naučit, protože rodiče to neuměli a učitelé to nevědí. A oni nemají žádnou šanci, oni žijí podle vzorů, které mají ve své hlavě. Ty vzory jsou strašně jednoduché - ty tam dávají noviny Blesk a televize Nova: že kdo je bohatý, je gauner (= zločinec) a že podnikání se teď za Špidly nevyplatí, a že kdo je podnikatel, skončí s nohama zalitýma do betonu na přehradě, jo, ale že stejně bohatí lidé nejsou špatní, protože já jsem koukal na Dallas a tam je to jasné, jo? a jihoamerické telenovely - protože ty televizní stanice a ty plátky a ty seriály říkají to, co chce těch 97% lidí slyšet. A co chce těch 97% lidí slyšet? Že chudoba je ctnost, je to tak? ... A já si myslím, že mít peníze je báječná věc! A že peníze pomáhají lidem! (Potlesk.) To je úplně přece jiný přístup! Všimli jste si, jak lidé vůbec nahlas neříkají, že by peníze byly dobré? Já jsem vždycky slyšel, že peníze kazí lidi. Vždycky jsem to slyšel. Že peníze kazí lidi, nikdy jsem neslyšel někoho, že by opěvoval peníze, jaké jsou skvělé - peníze. My víme, že peníze nejsou dobré ani špatné, ale že peníze jen zvětšují moc, kterou člověk má. Pokud by se dostaly do rukou špatnému člověku, může s nimi udělat spoustu zlého, pokud se dostanou do ruky dobrému člověku, může s penězi udělat spoustu dobrého. Je to tak? Víte, že 2/3 amerických dětských domovů žijí z darů lidí, kteří mají peníze? Dávají to ti lidé, kteří kroutí (= pracují) někde 8 hodin u pásu? Ne. To dávají ti lidé z této skupiny. Peníze mohou udělat strašně moc dobrých věcí, ale to je něco, co se tady říká úplně jinak! Protože u nás, kdo řekne, že peníze jsou super, tak je hamižný (= lakomec) a bezcharakterní. A tam chápou, že peníze jsou skvělé a že usilovat o peníze je životní hodnota, která je naprosto v pořádku. Protože to, že já chci koupit manželce spoustu věcí, to je stálé - to je dobré. Na tom oni nevidí nic špatného.

Prostě ta 3% přemýšlejí úplně jinak, než přemýšlí celý ten zbytek. V tomhle obchodu máte šanci dostat se k těmto lidem, protože jejich zájmem je pomoci každému dalšímu člověku k tomu, aby on byl také úspěšný, a to je super na tomto obchodu. Protože kdyby tenhle byznys nebyl, tak já bych se nikdy nemohl snažit dostat mezi tu tříprocentní skupinu. Já nevím, jestli my už do té tříprocentní skupiny s manželkou patříme, ale možná ano, protože si myslím, že je méně než 3% lidí, kteří už nemusejí v životě dělat - kteří nemusejí chodit do zaměstnání. Tak možná, že do ní patříme. To je dobré. Ale nebýt tohoto byznysu, tak bychom vůbec nemohli přemýšlet o tom, že bychom se dozvěděli, jak na to, aby se člověk dostal sem. Dává smysl? Proto spousta věcí, které dnes uslyšíte, budou úplně jiné. Budou z jiného světa. Budou ze světa lidí, kteří přemýšlejí jiným způsobem.

Jedno z prvních rozhodnutí tohoto obchodu, pokud v něm budete chtít vydělávat peníze, je to, že si vyberete lidi, od kterých si necháte radit, a já pokud možno doporučuji lidi úspěšné v tomto obchodu. A zapomeňte na to, co říkají ostatní. Protože pokud se budete radit s ženskými v kanceláři nebo pokud se budete radit s tetou nebo švagrem, kteří jsou na tom stejně špatně, tak se z toho nedá dostat dál. Dává tohle smysl? (Jo.) Co potřebujeme v našem byznysu k tomu, abychom mohli uspět: v té cestě a v tom cash-flow kvadrantu, který vy dobře znáte, protože se o něm tady Martina zmiňovala, takže nad tím nemusím trávit moc času - i když možná - tady je docela dost lidí poprvé, že? Tak jenom bleskově. Svět se podle vydělávání peněz dělí na 4 základní skupiny: zaměstnance, živnostníky, podnikatele a investory. A já vám vysvětlím rozdíl mezi podnikatelem a živnostníkem, protože v Čechách si to lidi strašně pletou: Živnostník, to je taková ta OSVČ - osoba samostatně výdělečně činná. Jo? Jenom řeknu bleskově, abychom si dokázali představit ty rozdíly. Zaměstnanec dělá pro někoho jiného za mzdu. Jo? Pracuje pro malého soukromníka, nebo pracuje pro stát, nebo pracuje pro velkou firmu, velkou korporaci - na tom nezáleží. Jo? Může to být kominík nebo sekretářka, učitel nebo soustružník - na tom vůbec nezáleží. Živnostník je někdo, kdo dělá totéž, ale dělá to na svoje IČO - dělá (= pracuje) sám na sebe. Někdo na IČO vrtá lidem do zubů jako zubař, někdo na IČO vrtá lidem do zdi jako instalatér, někdo na IČO vrtá lidem do smluv jako právník, někdo na IČO pokrývá střechy, někdo na IČO dělá sádrokartony, někdo dělá finanční poradenství, prostě dělá sám na sebe. Ovšem podnikatel je někdo, kdo organizuje systémy, ve kterých pracují jiní lidé nebo stroje. Jo? Pronajme halu, tam koupí 30 šicích strojů, k nim posadí 30 žen (= zaměstnankyň) a šije potahy na auta. Cítíte rozdíl mezi podnikáním a živností? Jo? Investor je někdo, za koho pracují peníze. Příklad - koupí si činžák a bere si nájem. Kde je ta dělicí čára, která ty 4 skupiny lidí dělí na dva úplně odlišné světy? Kdo z vás je tady dnes poprvé? Můžu se zeptat vás? Vás si vyberu - nenapovídat! Já se vás zeptám: kdybych vám dal červený fix a chtěl bych, abyste rozdělila ty 4 skupiny na dva úplně odlišné světy, bude to ta svislá čára, která je oddělí, nebo ta vodorovná? Svislá? Dobře. Řekněme, že jste to otipla (= uhodla), ale proč je to tak? (Smích.) Proč? Proč myslíte? Jen to klidně řekněte. (Protože samozřejmě pracují?) No vy jste to uhodla úplně všechno správně! Víte, co nejčastěji říkají lidé, když se jich na to ptám? Že vlevo jsou chudí lidé a vpravo lidé, kteří mají peníze. To nemusí být zase tak úplně pravda! Třeba právník, který má kancelář na Staroměstském náměstí v Praze a vydělává 300000 Kč měsíčně, je chudý? Copak zaměstnanec, který je ředitelem veliké továrny a vydělává 150000 Kč měsíčně, je chudý? Není! Někdy lidé říkají, že ten hlavní rozdíl je v tom, že ti lidé vpravo nemusí pracovat. To také není pravda. Jo? My třeba jsme podnikatelé a také pracujeme. Víte, v čem je ten rozdíl? Ti lidé vlevo prodávají svůj čas za peníze. Ti lidé vpravo neprodávají svůj čas za peníze. Dává to smysl? Co z tohoto rozdílu vyplývá? Minimálně 3 základní věci, které jsou pro život člověka strašně důležité. První z nich je určitě svoboda. Protože: na levé straně toho obrázku, kde člověk chodí do zaměstnání nebo má nějakou živnost, jakou může mít svobodu? Já vám to řeknu: velmi malou. Protože tady na té levé straně, ať děláte cokoliv - může se vám stát, že vyděláváte peníze, když spíte? Může se někomu z živnostníků nebo ze zaměstnanců stát, že vydělává peníze, když spí? Leda hasičům. Tak dobře: můžou ti lidé vlevo zůstat na horách o týden déle, když napadne super sníh? Ne. Oni musí být ráno nastartovaní někde v kanceláři nebo ve své soukromé praxi. Je to tak? To znamená: svoboda je tam hrozně omezená. A můžou ti lidé vpravo mít nějakou šanci a vydělávat peníze, když spí? Jistěže. Ten další velký rozdíl bude v jistotě, protože - já nejsem pojišťovák, abych vás strašil tím, že se vám něco stane, jo - ale když se nad tím zamyslíte, může se člověku stát, že ho někde porazí auto a zůstane půl roku na kapačkách (= v nemocnici)? Může. Stane se to třeba někomu z nás, já bych si přál, aby nikomu, ale může se to stát. Co se stane s příjmy těch lidí vlevo, když budou půl roku na kapačkách? Přijde jim nemocenská, abychom zase neřekli, že nic. Z nemocenské zaplatí polovinu jednoho leasingu - co druhý leasing? co hypotéka? co kreditní karty, co splátky multiservisu, co školné pro děti, chápete? Jste pořád pár měsíců od krachu. Pár měsíců od krachu. Jakmile by se s vámi něco stalo a nebyli jste schopni produkovat, bez ohledu na to, jak se vám teď daří, jak drahé šaty teď nosíte, jak perfektně bydlíte a na jaké jste byli super dovolené - jste pořád pár měsíců od krachu! Protože jakmile by skončila vaše možnost vydělávat - a to může být různé. Živnostníkovi změní zákony, přijde Evropská unie, on přijde o svůj kšeft (= obchod). Zaměstnance vyhodí z práce, protože se ta fabrika položí, nebo že jeho šéf potřeboval jeho místo pro svého zetě. Tady na té (levé) straně jistota nebude! Protože když já nebudu moci pracovat, tak se zavře „kohoutek“. Těmto lidem, dokud oni běhají v tom kole, jako ten křeček, tečou z toho „kohoutku“ nějaké peníze, většinou dost malé, ale nějaké. Že se tím dá zaplatit nájem a jídlo do ledničky. Ale jakmile oni přestali běžet, tak se ten „kohoutek“ zavře. Je to tak? Zavře se kohout. Šlus - finito - konec. - Co je to tady na té pravé straně? Bylo by možné, že byste byli půl roku na kapačkách a vydělávali přitom dál peníze? Kdybyste byli majiteli sítě pěti McDonaldů, kdybyste byl majitelem dvou činžáků - kdybyste byl diamant v našem byznysu - (Jóóó!) Je to tak. - Ten třetí velký rozdíl je v potenciálu (= schopnosti), kolik si mohu vydělávat peněz, protože potenciál je na té levé straně strašně omezený. Řekněte mi: jakou šanci mají ti lidé vlevo zdvojnásobit si svůj příjem? Jakou? - Tak můžou dělat šestnáctky (= pracovat 16 hodin denně), dobře - zdvojnásobit mohou. Jakou mají šanci zpětinásobit svůj příjem? Co by taková sekretářka musela dělat, aby si zpětinásobila svůj příjem? (Smích.) Příjemné s užitečným? (Smích.) Každopádně ti lidé vlevo mají velmi omezený potenciál vydělávání peněz. Řekněte mi: může si běžný zaměstnanec zdesetinásobit svůj příjem? (Ne.) Nemá šanci. Může si servírka nebo číšník, pokrývač nebo zubař zpětinásobit to, co vydělávají? (Ne.) Je možné si na té pravé straně zpětinásobit příjem? (Jo.) Je možné si ho zdesetinásobit? (Ano.) Možná zestonásobit? (Ano.) Chápete? Někteří lidé, když my mluvíme o velkých snech - protože my jsme v tomto obchodu kvůli velkým snům, já vám to řeknu na rovinu, já vím, že se někdy lidé trochu poděsí, ale já jsem v tomto byznysu proto, abych si kupoval co chci, a já chci mít auto, které stojí tolik, co vydělá člověk za život, a to neříkám jako lehkomyslný kluk, který by si neuvědomoval, co říká. Já chápu, že to stojí 11 000 000, a také chápu, že normálním způsobem, na který jsou lidé zvyklí, a to těch 97% lidí, to znamená zaměstnanci a živnostníci, samozřejmě na takové auto nejde vydělat. Proto lidi, když my jsme na marketingovém plánu a říkáme - my bychom chtěli vilu s bazénem a auto Ferrari - proto jsou někdy takoví odtažití a skeptičtí, a tváří se: á, to jsou takové kecy, jo, a taková nějaká omáčka navíc. Protože podle toho, jakým způsobem oni přemýšlí, si to nedokážou představit. Je to tak? Protože podle toho, co oni znají, takové věci není možné mít! Ale já bych chtěl, abychom všichni pochopili: je možné tyto věci mít na té pravé straně? (Ano.) Určitě. Tady se totiž dá vydělávat stokrát víc. Tady se dá vydělávat tisíckrát víc. Jo? Vy víte, kolik vydělávají někteří lidé z našeho byznysu? Lidé, kteří jsou v tom byznysu 30-40 let a mají svoje podnikání ve 40 různých zemích na světě? Ti mohou vydělat desettisíckrát víc. Dává vám to smysl? Jo? Proto jsou lidé, kteří z toho mají desetimilionové příjmy v dolarech měsíčně. Jo? Protože tady na té pravé straně je to možné. Na té pravé straně je obrovsky silný princip, kterému se říká duplikace, a vy o něm uslyšíte od rána do večera v našem podnikání. Ano? Který umožňuje to, aby ta efektivita (= výkonnost, účinnost) toho člověka tady vpravo se nafoukla do obrovských rozměrů. Tady je možné vždycky si vydělat víc. Vždycky, když vám manželka vyčte, že vyděláváte málo, tak můžete jít a vydělat si víc. Což ti lidé vlevo nemohou. Toto je veliký rozdíl, který je potřeba pochopit, a ta levá strana, kde je těch 97% lidí, přemýšlí jiným způsobem, než ta pravá, kde jsou ta 3%. Vaše šance v tomto obchodu není jenom vydělat peníze. Vaše šance v tomto obchodu je možnost dostat se zleva na tu pravou stranu. To je ta pravá hodnota. Já vždycky lidem říkám, že to není jenom o penězích, které vydělají - i když peníze jsou super -, ale chápeme všichni, že 30000 měsíčně odsud (zleva) není 30000 měsíčně odsud (zprava)? Dává to smysl? To je úplně něco jiného! 30000 měsíčně zleva znamená, že máš žaludeční vředy, musíš každý den ráno vstávat, budíš se na budíka a nevíš nikdy, kdy to skončí. 30000 zprava - pokud je podnikání dobře postavené - může znamenat svobodu, klid, že si denně ráno místo práce hraješ s dětmi. Spousta lidí si stěžuje, že nemá čas. Slyšíte lidi stěžovat si na čas? Já pořád slyším lidi: měl bych se učit anglicky, ale vůbec nemám čas, vidím, že mi roste pupek, ale nemám čas chodit cvičit, já vím, že naši tady věčně nebudou, ale já nemám čas si s nimi popovídat, vidím, jak se s manželkou pořád odcizujeme, ale nemám čas, od rána do večera jsem někde pryč, děti vidím 5 minut když přijdu, taky vím, že věčně doma nebudou, že jednou vyrostou a odejdou, ale já nemám vůbec na ně čas a hele, já vím, že tuhletu knížku bych si chtěl dávno přečíst, že by mi to pomohlo, ale víš co, já na to nemám vůbec čas. Slýcháte to taky? (Jo.) Představte si, že jenom tím, že se člověk přesune z levé strany na tu pravou stranu, si můžete koupit půlku života zpátky? Dává vám to smysl? Jo? Půlku bdělého (= když nespíš) života lidé prodávají někomu za peníze, Mladá Fronta píše 17800 měsíčně. U nás v Kutné Hoře ani zdaleka tolik ne. Půlku života prodávají lidé za takové nějaké peníze. Pokud bychom byli schopní dát dohromady třeba jenom takový nějaký příjem, ale z této pravé strany, chápete, že byste měli půlku života navíc? A místo toho chodit do práce byste mohli spát? Hrát si s dětmi? Vyrazit nakupovat nebo jezdit na mašině, nebo byste místo toho jezdili rychlým autem, nebo byste místo toho leželi na Kanárech (= Kanárských ostrovech), nebo byste místo toho, já nevím, třeba sjížděli Amazonku na vorech, kdo je dobrodružný typ - já nevím, co byste místo toho zaměstnání dělali právě vy, třeba byste šli jenom na procházku, s někým, koho máte rádi, ale to všechno by se dalo dělat místo toho, jenom když se člověk dostane z té levé strany na tu pravou. Dává tohle smysl? (Jo.) Teď mi řekněte: je to fair (= správné), aby někdo vydělával peníze, když nepracuje? (Ano.) Komunisti říkají, že ne! (Smích. „Kecají!“) Je to fair. V kapitalismu tohle je fair. Jo? Když komunisti přišli k moci a sebrali to těm 3% a rozdali tomu zbytku, tak už nebylo 97% průměrných a chudých a 3% bohatých, ale bylo pak 100% chudých. Takže to bylo řešení!? Zatím je kapitalismus nejlepší systém, jaký se kdy našel. A je spravedlivý, protože tyhle 3% produkují (= tvoří hodnoty). Tyto 3% všechno vymýšlejí, tyto 3% dávají všechno do pohybu, díky nim ten zbytek má práci, díky nim ten zbytek může vydělávat nějaké peníze. Já vím, že toto jsou pravdy, které by vám v televizi nikdy neřekli, protože by lidé odhlásili kabel. Ani je nenapíší do novin, protože by lidi ty noviny nekupovali. Protože to není populární (= lidmi oblíbené) tvrzení. Tohle tvrzení se samozřejmě nejvíce líbí těm 3% lidí, to je jasné. Je to tak? (Je.) Když přijde vláda, která likviduje ty podnikatele, tak nakonec nejvíc ubližuje tomu zbytku, protože když zlikviduje tyhle, vezme práci i těm ostatním. Tohle chápou lidé, kteří chápou kapitalismus. Dobrá zpráva pro nás všechny, a ta je super: Každý z nás má volbu, na kterou tu stranu se v životě vydá! Někdy to není hned. Pokud nemáte takové zázemí, že by vaši rodiče byli podnikatelé a od vašeho dětství vás připravovali na start ve svém byznysu, což zatím tady u nás nemusí být ani jeden jediný člověk, zvlášť v zemi, kde 40 let řádili komunisti, kde žádné podnikání nebylo, tak možná, že nikdo z vás na to nemá. Jo? Tak to bude nějakou chviličku trvat! doškrábat se na pravou stranu toho „kvadrantu“. Chápete? Jo? My nechceme dát lidem v tomto byznysu rychlé, bezpracné peníze. Já neberu takové rychlé a bezpracné peníze. To bude nějakou dobu trvat! Chci jenom říct: Čím lépe se budete učit ty principy a to, co funguje lidem, kteří jsou na té pravé straně, tím rychleji se mezi ně dostanete! Možná, že budete ještě chviličku muset chodit do práce a budete se na tu pravou stranu dostávat ve svém volném čase, který jiní lidé stráví u piva, u televize nebo na kuželkách. Tak vy se místo toho budete dostávat na tu pravou stranu, ale pak jste měli pro sebe celo...(nesrozumitelné). Tohle je princip, podle kterého funguje například náš byznys, který dává šanci spoustě normálních lidí, jako jsem já, jako je manželka, jako je spousta lidí, kteří tady dnes sedí v sále - normálním lidem dostat se odtud na tu druhou stranu. Dává tohle smysl? Fajn. Takže teď už byste se neměli divit ničemu, co já tady řeknu. Můžu klidně mluvit o tom, že je možné mít Ferrari? (Ano!) Je možné mít vilu s bazénem a golfovým hřištěm? (Možno!) Nebo jsou to jenom řeči? Když mi někdo řekne: hele, ty blbneš lidem hlavu tam v těch marketingových plánech, že jim vyprávíš o nějakých Ferrari a barácích (= domech) a tak dále, prosímtě, copak tímhle se dá na to vydělat? Tak samozřejmě: pokud on se na ten byznys dívá tak, že to je nějaké zaměstnání nebo živnost (protože právě to on zná, on nic jiného nezná), a vidí v tom to, že třeba je to živnost, já nevím - prodávání drogistického zboží po domech, tak tím se samozřejmě na Ferrari vydělat nedá. Je to tak? Tím se samozřejmě na to vydělat nedá. Protože on nechápe ten rozměr, který je tady za tou červenou čárou - že tady je možné násobit čas. Jo? Proto spousta lidí říká, že to je gauneřina (= zločin) a že to není fair, když někdo vydělává peníze a leží doma, jo? Mě ta představa láká, mně by se to docela líbilo, když mně budou chodit peníze na účet a já budu ležet doma, já si rád poležím, já nejsem moc pracovitý člověk, to byste měli vědět od začátku, a jsem na to hrdý - ne, nestydím se za to, že jsem líný. Moje životní náplň a moje představa o budoucím životě není, že budu celý život někde šroubovat. Prostě není. Nebojím se toho, že by stát nefungoval, že by se svět položil, vždycky bude dost lidí, kteří šroubovat budou, kteří si to vyberou. (Smích, potlesk.) Vy potkáte tyto lidi na marketingových plánech. To jsou lidé, kteří nebudou ochotni akceptovat nějakou změnu, a protože by třeba museli zvednout telefon a někomu zavolat, čehož jsem se třeba já hrozně bál - kdo se toho bál, poprvé? - tak: nebudou ochotni přijmout tuto změnu a tak si vyberou, že budou 40 let pracovat. A já jsem rád, protože někdo mně musí stříhat plot a někdo mi musí čistit bazén, já to dělat nechci. Takže je dobře, že bude dál spousta lidí, kteří budou svůj čas prodávat za peníze, protože já si ho budu kupovat. Ale každý z nás má volbu, na kterou z těch stran se vydá. Vy, co jste tady dnes úplně poprvé, máte obrovské štěstí, do jakého obchodu jste se dostali. Ještě možná vůbec netušíte, k jak neskutečným (= velmi dobrým) informacím máte šanci (= možnost) se v tomto obchodu dostat. K jaké elitě lidí, kteří jsou opravdu bohatí, se máte šanci přes tento byznys dostat. V tom běžném, normálním světě mimo naše podnikání je to absolutně nemožné. To je veliká věc v tom našem podnikání a je to jiné, než jak jsme vždycky přemýšleli. Já dám ještě poslední příklad na tohle téma. Já si pamatuji na střední škole - já jsem prospíval velmi špatně - je tady někdo, kdo prospíval špatně? Naděje pro vás - můžete mít 21%. Já jsem prospíval tak špatně, že třeba jen z jednoho předmětu, matematiky, jsem zvládl 4 reparáty (= opravné zkoušky). Hloupý jsem nebyl, spíš jsem na to kašlal, asi jsem tušil, že to nebudu potřebovat. A že přijde Amway do Čech. A já si ale pamatuji to, jak mi učitelé vždycky říkali: jestli se budeš takhle učit, tak tě nikam nevezmou. (Smích, potlesk.) Protože to bylo jejich paradigma, v kterém oni - paradigma je zakořeněný úhel pohledu, zakořeněná představa lidí, ty brejle, kterými se oni koukali na svět - že až tito lidé (studenti) prolezou tím ústavem, tak že odtud vylezou a někteří se tedy ještě zabý---(otočení pásky)-- no prostě tam, kde je nějaká vzácnost. Je to tak? A proto čím budeš mít lepší známky, tím spíš tě možná někam vezmou. Ona to není až tak úplně pravda, ale trochu ano. Když máš vysokou školu, dostaneš vyšší taxu na hodinu. Jo? To je pravda! Jo? To znamená: ti rodiče, kteří přemýšlí, tady na té levé straně, vám určitě dávají skutečně dobrou radu, že je důležité mít vysokou školu. Protože vysoká škola je super - na levé straně. Dostanete vyšší sazbu na hodinu - při prodávání času na hodinu. Chápete? To znamená: ta rada je správná, a je v pořádku, pokud se chystáte být zaměstnanec nebo živnostník. A tak oni se ne to dívají, že? Ti méně šťastní skončí na dílně nebo v kanceláři, ti šťastnější si otevřou advokátní praxi nebo soukromou zubárnu. To budou ti živnostníci. Je to tak? Je to tak. Sen většiny rodičů: dítě bude právník, finanční poradce nebo zubař - to je přece největší bomba! A jak se bude finančně mít, že?! - Protože přemýšlejí na té levé straně. Když odkryjete roušku z té pravé strany a začnete přemýšlet nad tím, co je na té pravé straně, tak dobrá zpráva pro vás, co jste dobře neprospívali: v tomto byznyse na vzdělání nezáleží. (Smích.) Můžu vás potěšit a chci vám říct, že každý člověk má v tomto obchodu šanci uspět. To je další věc, která se mi na tomto obchodu strašně moc líbí, protože já jsem takový - já možná nevypadám na první pohled, ale já jsem takový hodně na srdíčko (= citově založený). Já nejsem takový moc racionální (= rozumový) typ. Já jsem takový spíš emocionální (= citový) typ osobnosti. A mně se na tomto obchodu strašně líbí, že nikomu nezavře dveře. Chápete? Já jsem pracoval v zaměstnání na manažerské pozici pro jednu americkou korporaci v nejluxusnějším byznysovém centru vedle hotelu Hilton, International Business Center, kde sídlily firmy jako Sony, Rolls-Royce, Jacobs a co ještě tam bylo - nadnárodní velikánské korporace. A plno panáků v obleku, nažehlených, že, dole byla taková závodní jídelna, to byla ta luxusní restaurace, a to byla jako závodka, tak já jsem je tam vídal, přesně takové lidi, že když tam přijdete v 8 večer, tak všechna okna svítí, protože oni tam pracují do 22 - 23 hodin pozdě večer, a to jsou lidé s vysokými příjmy, kteří samozřejmě mají status, že, atd. - ale proč já to říkám. Proč to popisuji, tuto situaci? Já jsem věděl, že pro většinu lidí na ulici nebo jinde, mých známých - blízkých, vzdálených - nemá vůbec smysl jít nahoru, zaklepat a vejít. To je velký byznys. Tam to je jenom pro ty, co by chtěli dělat kariéru v zaměstnání - já bych chtěl, abyste věděli, do čeho byste šli. Když budete tvrdě šplhat, dá se vyšplhat, do zaměstnání budete muset i dojíždět, já jsem denně dojížděl z Kutné Hory do Prahy, protože v Kutné Hoře taková místa nejsou, a budete muset dělat spoustu a spoustu dalších věcí - řeknou vám: o víkendu budeš v Budapešti, a budete v Budapešti, ani neceknete (= nebudete odmlouvat). Řeknou vám: příští týden budeš v Berlíně, a budete v Berlíně, ani neceknete, tak je to. Řeknou vám: budeš tady, dokud tu zprávu nedoděláš, a budete tam třeba přes půlnoc - maximálně si tam donesete spacák, abyste mohli v kanceláři bez postele přespat aspoň dvě hodiny. To je cena, kterou zaplatíte, když budete budovat kariéru v zaměstnání, a stejně skončíte. Užijete si - tedy, vy nic, ale vaše rodina si uprostřed vašich produktivních let užije chviličku dobrého životního stylu. Jo? Takže manželka bude mít hezké bydlení, děti budou chodit na drahou školu - tu chvíli, dokud ty peníze budete vydělávat, a vy si to s nimi užijete jeden týden v roce, kdy se urvete z práce na dovolenou. Tak pojedete na pěknou. Dává to smysl? Toto můžete najít na té levé straně. To je to nejlepší, co můžete najít na té levé straně. Taky můžete celý život na té levé straně dřít a pořád nic nemít. To je také možné. I to se lidem stává. Ale to se prostě dá najít tady vlevo. Já jsem vás varoval už na začátku, že některé ty informace, které tady budeme říkat, jsou někdy trošku tvrdé. Ale tak to je. Já bych chtěl, abyste toto věděli. Závidím vám strašně moc. Vám, co jste tady dnes a je vám třeba 20 roků. Protože to je bomba. To je bomba. A spousta lidí, co známe, začínají svůj život v 55 nebo 60 letech a je to super, protože to stojí za to. Každý rok života, který člověk stráví nějakou dobrodružnou cestou v životě, tím, že se snaží z té levé strany dostat na tu pravou, kde je úplně jiný životní styl, úplně jiné vnímání všeho, úplně jiné štěstí, se kterým člověk žije, jiný klid, úplně jiná pohoda, než zažívá většina lidí, kteří jsou závislí na někom jiném, je skvělý a vyplatí se to kdykoli. Prosím vás, ať by vám bylo kolik koli let, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy není čas na toto resignovat. To je cesta, o kterou má smysl usilovat pořád. Já chci říct, že když je vám třeba 19, tak že vám závidím úplně strašně. Chci vám říct, nepatlejte se s tím byznysem tak dlouho jako já. Udělejte to rychle, jde to budovat rychle, vy se dozvíte v druhé polovině, že my jsme na začátku budovali byznys dost rychle, jo, až potom já jsem některým věcem nevěřil, tak jsem si musel ověřit, že to na té levé straně opravdu nestojí za to, tak jsem si to trošičku prodloužil, ale udělejte to rychle. Jestli je vám 19 let - já jsem začínal v 19 tento byznys. Komu je tu teď pod 25? - Vy jste extra, extra mladí, je to tak? Věříte tomu, že nejste moc mladí na vydělávání peněz? Není ostuda ve 23 letech mít auto za 2 miliony. Je tady někdo ještě svobodný? Jo? Holky si do toho (auta za 2000000) sedají raději. (Smích.) Je to rozdíl, než když ji odvezeš domů městskou (dopravou). (Smích, potlesk.) Neříkám, že v autobusu nemůže být romantika, že? (Smích.) Ale na druhé straně nepřemluvíš toho řidiče autobusu, aby čekal, když s ní ještě hodinu mluvíš před domem. (Smích.) To je super být bohatý - v jakémkoli věku. Ale jestli máte teď šanci pustit se do něčeho a začít fungovat jinak, než fungují ostatní lidé, moje rada je: dejte všechno stranou. Pusťte se do toho naplno, protože to, co budete schopni vybudovat do svých 25 nebo 30 let, to vám koupí celý život. Jedna z věcí, které jsem neudělal - nedal jsem všechny ostatní věci stranou. A jakmile je člověk rozostřený (= nesoustředí se, má toho moc), není soustředěný stoprocentně na ten byznys. Tak ty výsledky nejsou takové (= nejsou dobré). Třeba olympionik, který by se chtěl soustředit na pět dalších věcí, kromě toho, že chce vyhrát olympiádu, ten ji nevyhraje. Jo? To znamená: jestli vám můžu doporučit, jako člověk, který začínal v 19 letech a ví, že to stojí za to: dejte všechno stranou a pusťte se jenom do toho. Jo? Ten byznys úspěšně a skvěle budují lidé, kteří mají rozjeté kariéry a musí trávit čas v zaměstnání, kteří mají doma dvě nebo tři děti, my máme v organizaci Romana Čížka dámu, která je na platinové úrovni se čtyřmi dětmi asi v 50 letech: takže - budují to lidé v jakýchkoli podmínkách a jistě chápete, že mít na krku čtyři děti je trochu složitější, že? než jen sám sebe! Dokud jste mladí, a teď nemáte žádné závazky (= děti, rodinu), přijdete domů z nějaké práce a nemáte do čeho rýpnout (= nemáte co dělat), nebo když přijdete ze školy - takže máte volno. Dejte tomu maximum. Pusťte se do toho, skočte do toho rovnýma nohama a dělejte na tom. Protože ta budoucnost, kterou jste schopni vytvořit za příští dva, tři, čtyři roky, to je budoucnost na celý život. Stojí to obrovsky za to.

Já jsem vám říkal v té první části, protože pak se dostaneme k příběhu, a pak to bude také pro lidi, kteří v tom obchodu jsou delší dobu, já tady dám recept, jak se rychle pohnout z místa dál, to si myslím, že je jedna z věcí, které tady dnes můžeme říkat, protože my jsme si to zkusili v tomto obchodu, jak říkala Martina, jaké to je zůstat na jedné úrovni delší dobu a hledat způsob, hledat cestu, jak se odpíchnout dál. První, co jsme udělali - rada hned na začátku: nikdy nepřestávejte. Hledejte tu cestu dál. Já ve druhé části budu trochu povídat o tom, jak tu cestu najít rychleji.

V této první části semináře se učí hlavně technika, a všechno dosud byla jen příprava na to, o čem tady budeme dál mluvit, a já jsem to říkal hlavně kvůli lidem, kteří jsou tady dnes poprvé. Aby věděli, v jakém jsou byznysu, aby věděli, o čem dnes tady mluvíme, aby chápali, že některé ty rady, které dáváme, jsou jiné, aby chápali, proč se nestydíme říct, že peníze jsou dobré, a tak dále a tak dále. Proč je možné, že mluvíme o velikých snech, jak je vlastně možné, že to podnikání může vydělávat tak velké peníze a my můžeme mít tak veliké sny. To jsem chtěl říct.

Teď: co budete potřebovat k tomuto obchodu. Jsou tady tři fáze, které nás učil náš upline od začátku byznysu a to je krásný příklad pro všechny z vás, kteří nerozumí tomu, jak je možno v tomto obchodu zbohatnout. Já se schválně zeptám: Když jsme poprvé viděli marketingový plán, tak jsme to většina z nás nepochopili. A potom, když jste si vzali papír nebo kalkulačku, jo? - ti melancholičtější z nás si to tedy šli spočítat - tak se většinou člověk strašně zděsí. Jo? Schválně mi dejte za pravdu, kdo z vás byl už v takovéto situaci, že si vzal papír, tužku a spočítal si, kolik tedy bude v té své skupině potřebovat lidí, aby si vydělal těch 100000 měsíčně, které by chtěl, a úplně ho to porazilo. Jo? Pro kolik z vás to byl šok, když jste zjistili, že byste museli mít stovky lidí v organizaci? Že to je strašné? Vážně. Copak to jde, dostat stovky lidí do své organizace? Tady vepředu kývou, oni už vědí, jak, ale pro mě to byl obrovský strašák, já jsem si nedovedl představit, jak je k tomu možné přivést sto lidí - nebo stovky lidí. V tomhle obchodu je důležité pochopit následující princip: Když člověk začíná v tomto obchodu, tak začíná v pozici někoho, kdo teprve přidává lidi do své organizace. Tomu stavu se říká „adder“, ale na těch termínech (= zde: názvech) to nestojí, ty nejsou zase tak podstatné. On v první fázi přidává lidi do organizace. To znamená: váš první cíl bude, abyste byli schopni jít a někoho zaregistrovat. Nebojte se, všech těch 500 lidí nebudete muset zaregistrovat vy. Budou tam další plány, které potom přijdou. Ale: co budete potřebovat vy, abyste byli schopní někoho přivést do byznisu, abyste byli schopni někoho zaregistrovat, někoho vzít do tohoto obchodu, aby ten byznis dělal s vámi. Budete potřebovat pár základních věcí - já o nich tady budu mluvit, je to pět-šest klíčových (= nejdůležitějších) bodů, na které se člověk potřebuje zaměřit, a pro vás, kdo začíná teď s tím byznysem, to jsou věci, které potřebujete mít perfektně na paměti. První věc je - budete se potřebovat naučit tu základní techniku. Ta základní technika, to jsou ty dovednosti ve vašem podnikání a já je tady dnes nebudu rozebírat, protože na to tady máte skvělé leadry (= vedoucí), já vidím, že tady v prvních řadách sedí lidé, kteří tomu byznysu rozumějí úplně perfektně, tady jsou lidé, které my známe od začátku v tomto podnikání a víme, že tu máte skvělý leadership (= vedení), od něhož se můžete učit, jak tento byznys dělat. Sedí tu Maškovi, Jašinští, sedí tady Bendovi a další jednadvacítky, ale tohle jsou ti, kteří už pro nás dělali semináře, s nimiž my máme osobní zkušenost a známe se a víme, že jsou to skvělí leadeři a skvělí učitelé a chodí učit vaše skupiny. Jo? Takže vám můžu říct: vaše skupiny rostou a učí je lidé, kteří sedí tady u vás vpředu, a tak se máte kam jít zeptat, a ty věci, jako je základní technika - Ta základní technika, to je jednoduché: to je seznam, kontaktování, plán, follow-up. Kdo je v byznyse delší dobu, tak tohle už asi slyšel tisíckrát. Tyto věci se můžete naučit od nich a tak já dnes tady s tím nebudu ztrácet moc času. Seznam, kontaktování, plán, follow-up jsou základní dovednosti, které člověk potřebuje v tomto obchodu, aby mohl začít, a potřebujete se je naučit dělat co nejdříve a co nejlépe. Nejlepší způsob, jak se je naučit dělat, je „okoukat“ je, tedy zúčastnit se všech akcí, kterých můžete, jít tam, kde je váš up-line kdykoli můžete, abyste to měli možnost vidět - dále napojit se na pomůcky, které vám to pomohou pochopit, a potom to zažít v praxi. To znamená: ten jediný způsob, jak se to naučit, není sedět doma a teoretizovat nad papírem, jako že někteří z nás mají tendenci: a dokud ten plán nebude perfektní, tak to nebudu ukazovat. Způsob, jak se to naučit, je: být všude, kde je váš upline, a koukat, jak on to dělá. Poslouchat kazety, na kterých můžete slyšet, jak se to dělá, a být na seminářích. Třetí způsob je: jít a dělat to, dělat to, dělat to, dělat to, dělat to, dělat to,... Jo? Když my někdy ukazujeme marketingové plány (lidi, co mají 21%, to znají), tak se často setkáváme s tím, že lidé říkají: No jo, víš co? Ale... to je jasné, že to funguje, jenže já bych to takto nedokázal vysvětlit, tak skvěle jako ty. Víte co myslím? Neměli jste takový podobný pocit? Že to je skvělé, ale že vy byste to nedokázali tak vysvětlit? Řeknu vám důležitou věc. Chápete, že bych musel být úplný blbec, abych, když to vysvětluji po 500., to ještě pořád neuměl? Samozřejmě, že plány, které ukazuje tady Martin, jsou úžasnější. Ale to není proto, že on by se narodil tak úžasný a skvělý. To(Smích.) je prostě tím, že to už omlel (= opakoval) tolikrát, že to prostě umí! Proto je to tak úžasné! Vy nemáte jinou šanci dosáhnout kvality jeho plánů a úspěšnosti jeho plánů, než to omlít stejně často jako on! To je celé! Vy žijete v domnění, že jde o nějaké vrozené vlastnosti, že třeba já jsem se narodil s mikrofonem u pusy, že dokážu mluvit tady před lidmi, že se neklepu (= nemám strach), - ale to je trénink. (Já se tedy trošku klepu, mimochodem.) Ale já se tady dnes neklepu z jediného důvodu. Já jsem prostě už stál před lidmi mnohokrát - je to jenom trénink. Je to naděje pro vás - je to trénink. Takže to je ten způsob, jak se ty dovednosti naučit, jak psát seznam, jak kontaktovat, jak ukazovat marketingový plán a jak dělat follow up. Takhle se to naučíte a já s tím dnes nebudu trávit čas, protože tomu se věnuje většina materiálů, které máme v našem obchodu, většina školení, která máme v našem obchodu, tréningových schůzek a jiných akcí, které budete mít se svými upliny, ale tohle bude klíčové. To znamená: nesnažte se ošidit žádnou z těch věcí. Já dám příklad. Jsou důležité semináře pro naše podnikání, takové, jako máme dneska? Jednak je tam fajn a je to super. Ale je to důležité, abychom mohli vydělávat peníze? Ano, určitě. A teď mi řekněte: kdybyste o tom někdo trošičku pochybovali? Myslíte si, že byste neměli něco jiného na práci, než se sjet do Havlíčkova Brodu a šněrovat do kravaty? Mohli jste sedět doma, ne?

Žádná věc, kterou čtete, slyšíte na semináři, slyšíte na kazetách, žádná věc, kterou se dozvídáte od svých uplinů, není zbytečná. Je to potřebné všechno. A já vám to říkám z jednoduchého důvodu, protože já jsem si to musel vyzkoušet a stálo mě to spoustu času. Když jsem se snažil ošidit... prostě nějakou z těch částí podvést. Chápete? Potřebujete seminář. Lidi, kteří mají seznam lidí ve své hlavě a nenapíší si ho na papír, nikdy nevybudují velký byznis - tečka. Já vím, proč to je a mohl bych tu strávit 20 minut vysvětlením, proč to má být na papíře, ale dnes tím nebudu ztrácet čas. Prostě tomu věřte. Mě vždycky zarazí, že někdo chce mít peníze, chce být bohatý a úspěšný, ale vadí mu sednout si doma a 8 hodin psát ten seznam. Protože napsat dobrý seznam chvíli trvá. Není hotový za 5 mínut ani za hodinu. Je potřeba tomu dát pár hodin vlastního času a potom pravidelné práce na tom seznamu, přes to prostě vlak nejede (= to je naprosto nutné). Chápete to? „Jo!“

Kontaktování. Jakým způsobem kontaktovat lidi a techniku můžete probrat s upliny. Těch způsobů jsou mraky (= velmi mnoho). Důležité je kontaktovat přirozeně, kontaktovat uvolněně, budit maximální zvědavost, nic tomu člověku neprozrazovat. Není třeba z toho dělat vědu. Ale je potřeba stát se mistrem v kontaktování. Protože čím lépe budete kontaktovat, tím úspěšnější budete. Proč je potřeba umět dobře kontaktovat - kdo z vás je tady dnes poprvé? znáte to? ne? Z jednoduchého důvodu. Spousta těch lidí, kterých se budete ptát, bylo už někdy kontaktovaných jinými a zvali je někam, a pak tam šli, a vyklubalo se z toho, že jim chtěli prodat deky, nebo nějaká podvodná hra typu „letadlo“, nebo je chtěli pojistit, nebo je chtěli poslat někam pojišťovat, prodávat vitamíny po domech a čisticí prostředky a třeba kukátka do dveří a podobně. Toho se lidé bojí. Drtivá většina lidí (= skoro všichni) nechce nic po domech prodávat, nechce nic nikomu pojišťovat nebo jim shánět nějaké finanční produkty a drtivá většina lidí nechce do pyramidové hry typu letadlo. Je to tak? O tom chci mluvit. To vaše kontaktování jim musí dát záruku, že se nemusejí bát, že o nic takového nepůjde. Jde o to, aby vyšli z baráku, i když začne zrovna poprchávat. Aby přišel, i když mu holka zavolá, že má volný byt. I když je unavený z práce, a v televizi je super program, a kamarádi ho lákají do hospody na turnaj v šipkách, a škrábe ho v krku, aby stejně přišel na plán. Dává to smysl? Dát signál tomu člověku, že je to nesmírně důležité. Ten vztah, který navážete při tom kontaktování, ovlivní potom úplně všechno v tom vašem byznisu. To znamená, že pokud už kontaktování probíhá takovým doprošovacím způsobem (podíváš se na to a uvidíš, a uděláš si názor, tak když ti to vyjde, tak se zastav), tak sotva přijde. Ale i když přijde, už si myslí, že se ho do něčeho snažíte vlákat. A váš plán pak bude vypadat, že ho do něčeho taháte. Takže já třeba při kontaktování trvám na závazku. Když řekne: „já se možná objevím“, tak řeknu: „počkej, počkej, tak přijdeš určitě? A když ne, tak já si ho radši škrtám. Já trvám na tom, že je to důležité. Nebo když řekne, že musí jít v sobotu na promoci, tak nemůže na plán. Řekněme si mezí sebou:

Pokud tohle může být šance, kterou já mu nabízím, tak to změní celý jeho život. Celý život může žít úplně jinak. Bude v podnikání, na straně svobody, na straně, kde se plní sliby. Změní se pro něj svět. Vyplatilo by se mu to vynechat tu promoci? Vy to po něm nebudete chtít, protože já chápu, že babička tam jede z Ostravy, a máma si na to koupila extra šaty, a celá rodina je načančaná (= vyparáděná) a táta se plácl přes kapsu (= zaplatil hodně peněz) a objednal salonek v restauraci, kde se potom všichni pořádně najedí, jo? Takže synka živil na škole 5 let a tohle je ten kýžený (= očekávaný) den, na který se těšil. Takže samozřejmě já nebudu chtít, aby zrušil promoci. Ale víte, co já vyhrknu v první chvíli při tom kontaktování? - No, víš, já mám promoci... - A můžeš to zrušit? Pak se zarazím a řeknu - No, já vím, asi ne... Proč já to říkám? Protože mu tím vysílám signál obrovské urgence. A mně to může přinést 21%. Je to důležité pro nás pro oba. A jestli on je ten pravý, tak to znamená hrozně moc mých a hrozně moc jeho peněz. Dává to smysl? Pokud on bude 21 v tomto byznysu, tak to je tak urgentní (=naléhavé, důležité), že se kvůli tomu ruší všechno. A je to pro něj signál, že to, co já pro něj mám, je nesmírně důležité. Já dnes a denně vidím lidi kontaktovat přemlouvacím způsobem. Oni ještě nevědí, jak skvělá je to příležitost, jak skvělý je to byznys, a tak nemají tu odvahu a ten důraz. Ani to sebevědomí, jak je to úžasná příležitost. To si musíte uvědomit, tento byznys je alternativa k chození do práce. Většina lidí, které kontaktujete, má před sebou 40 let chození do práce. A tohle je alternativa - to je převrat - to je revoluce. To je na celý život. To je druhé narození. To je kromě toho, že potká svoji ženu... to je druhý nejdůležitější moment v jeho celém životě. Chápete? To znamená: má to velikánskou urgenci. Mějte postoj - když lidi kontaktujete, nebuďte arogantní, buďte na ně milí a hodní, ale dejte jim znát, že je to příležitost, jaká se neodkládá, že musím jít na basket a nevím, jestli se nás sejde 6. Ani když přijdu domů a jsem unavený z práce. Jo? Chápete, co tím myslím? Takhle my k tomu musíme přistupovat. Takhle se na to musíme koukat. - Tolik ke kontaktování.

Marketingový plán. Jakým způsobem presentovat (= ukazovat) marketingový plán, druhy plánů - těch je hned několik -, malovat někomu na papír, existuje rychlá varianta marketingového plánu, potom existuje plán na tabuli, kde můžete pozvat víc lidí, třeba do pronajatého salonku nebo do obýváku, potom můžete lidi vodit na open meetingy, nebo akce, kde váš upline ukazuje marketingový plán, těch způsobů je spousta. Jo? Koukněte se na všechny, abyste měli šanci se je naučit a vyberte si, kterékoli vám sedí (= vyhovují), nejlépe fungují všechny dohromady. Jak se naučit marketingový plán, na to máme kazety. Co platí u toho marketingového plánu: naším cílem není prodat těm lidem tu myšlenku. Naším cílem je ukázat jim šanci. Cítíte ten rozdíl? My nejsme v situaci pojišťováků, kteří chtějí toho člověka zaseknout a donutit ho to podepsat. Jo? Je to tak? Ale není náš cíl dostat do toho někoho, kdo teď v životě nic nehledá a doteď v životě nic nechce, protože to nám k ničemu nebude. Naším cílem je ukázat příležitost a mít dost sebevědomý postoj: chceš, dobře - nechceš, nazdar! Ber nebo nech ležet. A to na vás ty lidi nalepí, věříte tomu? Ti lidé budou mít strach přijít o minutu později, nebo že už budete pryč. Ti lidé musí cítit, že na nic nečekáte. Musí cítit, že jste rozjetí, že je nepotřebujete. To opravdu musí ti lidé cítit od začátku, že vy je pro svůj úspěch nepotřebujete; protože oni pak cítí, že máte co nabídnout. Kdyby mě někdo přišel přemluvit - má mi co nabídnout? Ne, potřebuje mě. Já se třeba pak nenechám přemluvit. Ale když z něj cítím, že on mě nepotřebuje, že on je zapálený a nadšený nějakou příležitostí, a on mi to nakreslí - hele, podívej se: můj cíl je být diamant, na to potřebuji 6 lidí dostat na 21%, a pár jich už mám, někteří z nich vypadají úplně super, že budou brzo jednadvacítky, tak u těch už jsem si jistý, že to dokážu, teď potřebuji asi tak ještě pátého a šestého dát dohromady a tak jsem si říkal, jestli bys to nechtěl dělat také - hele, není to žádný tlak z mojí strany, není vůbec žádný problém, pokud by ses rozhodl, že budeš radši chodit do toho zaměstnání, tak to není vůbec problém, já tě budu dál brát jako kamaráda, já najdu někoho jiného, komu pomohu vydělávat peníze, jo? Ale potřebuji to vědět rychle. Teď dávám dohromady ten tým, který já chci dostat nahoru, s těmi lidmi, kteří mi s tím pomáhají, tak to potřebuji vědět rychle. Jo? Ne že se na to budeme scházet měsíc, než se domluvíme. Dává to smysl, jo? Ten pocit urgence, naléhavosti, důležitosti, toho vědomí, že to, co držím v ruce, je bomba - protože to je bomba. Když si to člověk opravdu přebere v hlavě a pochopí tu šanci, tak je to bomba. Tohle je ten postoj, ten lepivý postoj, ten způsobí, že do toho lidé s vámi půjdou. A já vám řeknu jednu věc. Půjdou do toho s vámi lidé, kteří viděli šestkrát Amway plán od různých lidí, a s vámi do toho půjdou. A víte, co je na tom největší legrace? Že když se jich pak zeptáte: - Hele, tak proč jsi do toho vlastně na sedmý pokus šel? - oni nemají ponětí (= nevědí). Proč do toho 6× nešel? Po sedmé ano? Ani neví! To byl prostě pocit, který šel z vás a on věděl, že vás prostě nesmí nechat uniknout. Že vás se musí chytit. Že vy jste cesta ven z toho životního stereotypu (= zaběhlého pořádku). Chápete? Dává to smysl? Proč je to důležité? Jo?

Follow-up funguje na stejných principech, jako jsme teď říkali o marketingovém plánu, ale to všechno je ta základní technika, která je potřebná k tomu podnikání, aby ho člověk budoval, a tu se nejlépe naučíte tak, jak jsem říkal.

Druhou věc, kterou budete potřebovat k tomu, abyste mohli přidávat lidi do své organizace, je jednání s lidmi. Já na tomto setkání tomu nebudu věnovat žádný čas, protože to je věc, kterou musí člověk zažít, a je to o tom, chtít to aplikovat ve svém životě a dostat to pod kůži. Já vám řeknu jednu věc: tohleto stojí za to. Tohle stojí za to. To vám koupí lepší život. Jo? Vezměte si, že nedostanete pokutu od policajtů, přes to, že dostanete v závodní jídelně největší porci a skončí to tím, že budete mít šťastnou rodinu a dobrý obchodní tým. Chápete? Tohle je něco, co ostatní vůbec neumějí. Tohle je to, co lidé vůbec nechápou. Tohle je také to, co většina z nás těžko může umět z běžného života. Nejlepší knížka, kterou já jsem kdy viděl, na naučení jak jednat s lidmi, je hádejte, jaká? - Tady slyším z jedné strany: Carnegie, z druhé strany: Jak získávat přátele a působit na lidi, správně, to je ta knížka, která je vůbec (= úplně) nejlepší na jednání s lidmi. Tuhle knížku čtěte zleva doprava, zprava doleva, od začátku do konce a od konce k začátku. A já - můžu trochu poděsit? Doufám, že nepoděsím, ale já jsem přečetl tuto knížku více než 25×. (Potlesk.) To je v pořádku, mě za to platí, ale, (smích) ale důležité je, že já jsem nějakou knížku opravdu četl 25×. Není to hrozné, číst něco 25×? Super, ne? Já nevím, ale ne všichni budou mít mercedes! A číst pětadvacetkrát něco dokola, to se ne každému chce! Chápete? Já jsem měl velké štěstí, že mi maminka přinesla tuto knížku domů ještě chvilku před byznysem, mimochodem - to je knížka z 30. let. Jak je možné, že se teď učíme podle knížky z 30. let minulého století? Protože ty principy jsou stejné. Jsou to stejné principy, které vynesly kdysi nahoru Forda a dnes Gatese. Chápete? Stejné, na kterých před 50 lety postavil svůj svět Disney a dnes současní milionáři a současní bohatí lidé. Ty principy úspěchu jednání s lidmi jsou stejné. Pořád. Ty se nezmění. Naše děti se naučí stejným principům. Takže ty jsou pořád stejné. A my se to učíme z této knížky. Ne každý je ochoten ji tolikrát přečíst. Ne každý je ochoten ji tolikrát studovat. A na začátku té knížky je dokonce návod, jak ji studovat a podle toho se to dá dělat. Ale pokud ve svém životě vezmete do ruky to kormidlo a otáčíte ho správným směrem, ať začnete přemýšlet nad svými sny, začnete správným způsobem jednat s lidmi, a najednou zjistíte, že váš život nabírá úplně jiný kurs a najednou to bude kolem vás svištět, jakou rychlostí se budete řítit k úplně novým zítřkům, o kterých jste si ještě včera vůbec nenechali ani zdát. Dává to smysl? Jednání s lidmi je alfa a omega (= první i poslední). Přes to vlak nejede, bez toho to nejde. Prostě kdo má povahu dlažební kostky, nebude úspěšný v tomto byznysu. Jo? A prostě - jednání s lidmi je to, co nám vůbec umožní zaregistrovat lidi do tohoto byznysu, což je to první, co vám samozřejmě potom pomůže ty lidi v tom byznysu udržet, co vám potom pomůže těm lidem pomoci, aby se dostali dál a postavit velký, stabilní, úspěšný, prosperující, trvale prosperující byznys. A ve finále vám to pomůže umožnit spoustu dalších věcí, jako třeba být šťastný ve svém soukromém životě. Protože koneckonců, tak velké peníze se dají někdy vydělat i bez některých těchto principů, například pokud podplatíte nějakého státního úředníka, můžete mít taky fabriku, která točí miliony. Je to tak? Ale to ještě neznamená, že budete šťastní. Věříte mi to? To také znamená, že se vám třeba nemusí dařit doma, to také znamená, že nebudete mít dobré vztahy se svými blízkými, to taky nemusí znamenat, že budete mít sami ze sebe dobrý pocit. Budete mít peníze, ale ostatní věci budou haprovat (= budou selhávat, budou špatné). V tomhle obchodu, protože tento byznys je jednání s lidmi a vy neuspějete, když nebudete schopní dobře vycházet s ostatními lidmi. Máte jedinou záruku: jestli budete úspěšní v tomto byznysu, bude se vám dařit i na ostatních frontách (= oblastech, kde jste ve styku s ostatními lidmi) života. Protože všechny ostatní životní fronty souvisejí tak nebo onak (= nějakým způsobem) s lidmi. Kolegové, děti, sousedi, známí, manžel(ka), rodiče, to všechno jsou lidé, se kterými se člověk musí naučit jednat. Kdo je mistr v jednání s lidmi a má disciplinu, aby ty principy jednání důsledně (= vždycky) uplatňoval ve svém životě, je král. A bude mít královský život. Takový úžasný život, o kterém se většině lidí vůbec nezdá. Potřebujeme jednat s lidmi, abychom mohli ty lidi dostat do svého obchodu. Jaké jsou to věci, co se týče toho jednání s lidmi: spousty a spousty a spousty. Většina z nás není od začátku naučená mluvit s tím druhým o tom, co zajímá jeho. Všichni mluví hlavně o tom, co zajímá je. Když vy budete najednou jiní, a budete je poslouchat, tak vás budou milovat. Když s někým budete stát, někde, a budete ho soustředěně poslouchat, položíte mu během té doby dvě otázky, tak on potom bude o vás říkat, jak si s vámi skvěle popovídal. (Smích.) Chápete? A to je jenom jeden malý zlomek z toho jednání s lidmi. Dívat se na věci očima druhého, to změní celý svět kolem vás. Jo? A tak dál a tak dál. Čtěte určitě Carnegieho.

Další věc, kterou potřebujete od začátku, abyste mohli smysluplně přidávat lidi do skupiny, je dělat od začátku obrat. Dělat obrat je nesmírně důležitá věc v tomto obchodě už od začátku, a proč je to důležité? Pro přidávání lidí. Protože ti lidé, které přidáváte do toho svého podnikání už od začátku, ať už po jednom týdně, nebo jednom měsíčně, nebo pěti týdně, podle toho, jak rychle jste se rozjeli v tomhle byznysu, na tom nezáleží. Když vy děláte obrat, učíte ty lidi od začátku ty správné věci, a když od začátku je naučíte dělat obrat, tak ten efekt toho, co do té skupiny přidáváte, bude daleko větší. Jo? A budete mít daleko menší procento lidí, kteří by s byznysem skončili. Teď doufám, že jsem neřekl něco hrozného. Já bych chtěl, abyste to věděli. Víte co, vy z vás, co jste tady dnes poprvé, že jsou i lidé, kteří skončí s tím byznysem? Nevadí? Tak to je. Hele,... tři procenta versus 97%. S tím se nedá vůbec nic dělat. Vy se s tím vůbec nemusíte trápit, protože máte najít schopné lidi, kteří budou úspěšní - takové najdem - takové najdete. Určitě tam budou. A musí tam být i někteří neúspěšní. Kteří už skončili v životě s angličtinou, kterou se učili, a skončili se školou, a tohle nebude ta první věc, kterou dotáhnou do konce, jako já. Já jsem - mě odevšad vyhodili, v životě. Z každého kroužku možného i nemožného, kterých jsem se účastnil v různých školách, ze všeho mě vyhodili. Já jsem nic nedotáhl do konce. Já to budu říkat potom v příběhu, odpoledne, ale já jsem fakt nechal všeho. Jo? Vylili (= vyhodili) mě z houslí a kytary, vyhodili mě i z kaktusářského kroužku. (Smích.) Vyhodili mě z peďáku, vyhodili mě z manažerské školy, vyhodili mě odevšud, odkud mě mohli vyhodit. A tento byznys je první věc, kterou jsem dotáhnul - ještě zdaleka nedotáhnul, ale už to vypadá, že to dotáhnu v pohodě. Je to první věc, u které jsem v životě nejdéle vydržel. A budete mít lidi, kteří už v životě skončili (třeba) s pěti různými věcmi. Tak když tohle bude šestá, s kterou skončí, tak se s tím vůbec netrapte. To se klidně může stát. Jo? A to je v pořádku, jo? 90% práce v tomto obchodu je zadarmo. (Smích, potlesk.) Je to hrozné? (Ne.) 90% práce, kterou v tomto podnikání uděláte, bude pravděpodobně zadarmo, ale těch 10% z vás udělá milionáře. Disney jezdil, a 300 objel s myšákem, a nechtěli mu půjčit, a 305 mu nepůjčilo, až ten 306. bankéř mu půjčil, a udělal dobře - ta banka se má dodnes docela dobře z toho, že už 4. generace nemusí pracovat. Ale bylo to vlastně úplně stejné, protože on musel vydržet. A těch případů je víc. Znáte KFC? A ten plukovník Sanders - víte, jak je na tom znaku KFC takový chlápek? to je plukovník Sanders - v 62 letech skončil v armádě bez penze, v Americe, a věděl, že bude muset něco udělat se svým životem, a jediné, co měl, byl recept na dobré kuře. Věděl, že to všem chutnalo a na vojně ho prodával, úspěšně, ostatním - tak si řekl, že s tím kuřetem něco udělá. Obešel 1008 restaurací, přespával 3 roky na zadním sedadle v autě, nabízel jim kuře za takových podmínek - protože on nechtěl být na té levé straně, aby to jenom prodal, on chtěl být podnikatel - že když jim ten recept dá a on přivede hodně lidí do té restaurace, tak že chce procenta z těch prodaných porcí. Chápete to? On chtěl být podnikatel. Ale neměl žádnou záruku, že to někdo vezme. A až 1009. restaurace řekla ano. A do dvou a půl roku byl milionář. Chápete? To znamená, že vždycky budou lidi, kteří do toho nepůjdou, a vždycky budou lidé, kteří do toho půjdou. To je v pořádku. A lidé, které berete do toho obchodu, toto nevědí, proto potřebujeme dělat obrat.

Další věcí, kterou potřebujete pro to, abyste už na začátku mohli přidávat lidi do skupiny, je image (= v podstatě dojem, jakým dokážete působit na ostatní lidi). A protože třeba v povolání, které jste dělali někteří dodnes, na image tolik nezáleželo - pokud se někdo zabýval modelingem, tak už to nepotřebuje, nebo pokud pracoval na obchodní pozici, tak už to také znal předtím - ale pokud přikládáš někde do kotle, tak na tom image tak moc nesejde. Posuzují vás spíš podle počtu přiložených lopat za hodinu. Že je to tak? Takže spousta z nás musí zapracovat na svém image, protože - víte proč? - i když ta šance je skvělá, pro ty lidi, kterým vy to ukazujete, musí být uvěřitelné, že vy k nim nesete tu dobrou šanci. Musíte vypadat jako posel, který nese milionovou příležitost. Chápete? Pokud to nejde v tváři, tak si prostě musím vyčistit nehty, než půjdu večer vysvětlovat milionovou příležitost. Protože pro lidi nebude uvěřitelné, že milionovou příležitost mi jde vysvětlovat chlap s černými nehty. Ten image souvisí se spoustou a spoustou věcí a já, když tady dnes vidím vás - načančané, krásné lidi, já z vás mám dobrý pocit. Kdybyste vy za mnou přišli a chtěli mě zaregistrovat do tohoto byznysu, tak já s vámi do toho půjdu, protože budu mít pocit, že vy můžete mít něco dobrého. Chápete? Já nemám vůbec nic proti triku a džínám. Triko a džíny jsou super. Já je mám také rád, já jsem v nich dnes dokonce přijel. Až tady jsem se převlékl, oni mě nechtěli jinak pustit na pódium - ale vy musíte vypadat jako někdo, kdo nese dobrou příležitost. Image souvisí se spoustou věcí: oblečení, nehty, vlasy, zuby, vystupování... jinak si od nás lidé odsednou... ústní sprej nebo jiné věci, které působí, aby člověk dobře vypadal. My potřebujeme být krásní, nadšení, radostní, voňaví, příjemní lidé. Chodící příležitost, kterou nabízíme. Dává to smysl? To je prostě pravidlo nutné. Mně se líbí extravagantní (= výstřední, neobvyklý) image, ale pokud chci mít úspěch v tomto byznysu, tak musím být konzervativnější a musím chodit v kravatě a obleku. Dává to smysl, jo? To znamená: jestli se vám líbí mít obličej, jako když člověk spadne do kádě s rybářskými potřebami (= piercing), tak je to v pořádku a já s tím nemám vůbec žádný problém. Já nejsem z žádných tatínků, kteří by chtěli moralizovat - říkali, že tady se to propíchávat může a tady už ne, nebo tady ještě jo a tady ne - mně je to úplně jedno, úplně, úplně, úplně fuk, chápete? Já nesoudím lidi podle toho, jestli mají naštípnutou prcku. Ale ti lidé, kteří k vám přijdou na marketingové plány, budou normální, průměrní lidé a mnozí vás podle toho budou posuzovat. Chápete? A váš image o tom rozhodne. To je prostě image byznysu a image byznysu je daný: chlap má oblek, kravatu, košili. To je image byznysu. Je to tak? To jsou pravidla na té straně třech procent (lidí), kteří jsou podnikatelé.

Kromě image poslední věcí, kterou budete potřebovat, abyste mohli přidávat lidi do skupiny, budou pomůcky. A to je strašně důležité, protože ty pomůcky vám mohou pomoci získat - anebo taky ztratit, když je mít nebudete - spoustu a spoustu lidí, s kterými přijdete do styku při vysvětlování tohoto plánu. A to je také věc, z které já jsem někdy hrozně překvapený, když - plán: sáhněme si do svědomí. Spousta z nás dává celý život do tohoto obchodu. Je to tak? Kdo z vás ukazuje víc, než - já nevím - aspoň 4× týdně. Kdo z vás ukazuje plány? ... Takže lidé ukazují plány. Tak. Když vy jdete ukazovat plán: není to tak, že vy investujete svůj život do tohoto byznysu? Je to tak! Dáváte svůj jediný život, který máte, k dispozici, a část toho života ukrajujete, abyste ho dali do tohoto byznysu. Pokud jedete někam autem ukazovat ten plán, tak investujete i svoje peníze! Také, kdybyste si teď mohli koupit buchtu, jako si většina vašich kamarádů kupuje, investujete do toho, abyste vlastně dali do tohoto byznysu, je to tak? Vysvětlete mi jednu věc: jak je možné, že jsou lidé, kteří dají večery svého jediného času, kdy opustí rodinu a děti, které mají doma, a jedou dělat byznys někam daleko. Vezmou peníze, za které by si mohli koupit lepší dovolenou, nebo lepší jídlo, a nalijí je do nádrže, aby jeli za lidmi. A pak šetří tisícovku - a nemají... Když vy narazíte na člověka, který potřebuje určitou kazetu, vy ji musíte mít v kufru. Když příležitost klepe na dveře,... Dává tohle smysl? Když jsou kazety, které potřebuji pro to, abych je mohl půjčit lidem, tak je musím mít v kufru u auta, nebo v kufru s sebou nebo v tašce nebo někde, abych tam jenom sáhl a podal je, jinak to nemá smysl. Nedává absolutně žádný smysl, abyste trávili část svého života tím, že do toho budete stále dávat svoje vlastní peníze, dávat do toho sny svých dětí, které kreslí obrázky, co budete mít, až se to tátovi podaří, dáváte do toho sny své manželky, která věří, že to postavíte, a pak to skončí na tom, že nebudete mít ty správné pomůcky. Chápete, že to nedává vůbec smysl? Nemá smysl šetřit na pomůckách. Dejte do nich své poslední drobné, když už do tohoto byznysu dáváte svůj život. Spousta lidí na to zapomíná. Oni jezdí na plány a nemají pomůcky, které jsou k tomu potřeba. Někdy mají úplně rozhodující vliv na to, že ten člověk do toho obchodu vstoupí. Rozhodující vliv na to, jestli se s ním ještě setkáte nebo nesetkáte. Někdy jenom kvůli pomůcce máte šanci se ještě jednou setkat s člověkem, kterému jste ukázali marketingový plán - a může to být ten pravý, jen potřebuje ještě pár vysvětlení k plánu. Ale kdyby neměl něco půjčeného doma, tak se s ním nesejdete. Dává tohle smysl? Fajn.

Howgh“ (= skončil jsem, poslední slova) k přidávání lidí do skupiny. Přidávání lidí do skupiny je celkem jednoduchá věc. Stačí k tomu věci jako: základní technika naučit se jednat s lidmi, dělat obrat, mít image, aby lidé věřili, že je to ta příležitost a mít s sebou pomůcky, které vám pomohou ty lidi do toho obchodu vzít. Ale teď přichází to slibované - já jenom poprosím (něco dělá na scéně) - teď přichází to uklidnění pro všechny z vás, kteří jste si mysleli, jak do toho dostat hodně lidí. My přidáváme lidi do organizace pořád. A dělají to jak diamanti, tak lidé, co mají 21%, nebo lidé, kteří jsou na začátku. Pořád přidáváme lidi do organizace. Ale všechny lidé, které budete mít ve skupině, tam nemusíte zaregistrovat vy, protože existují další fáze kromě toho, že je člověk „adder“ (to znamená anglicky přidávat, čili „přidavač“) - člověk, který přidává lidi do té organizace. Ale tou druhou fází, do které se samozřejmě každý z nás chce posunout, je fáze leader. Leader je někdo, kdo je schopen dát dohromady tým lidí, kteří si sami umějí přidávat lidi do skupiny. Leader je někdo, komu už se může stát, že se na semináři seznámí s dalším člověkem u sebe ve skupině, kterému ani neukazoval plán, ani nedělal follow-up, ani ho nekontaktoval, ani s ním nevypisoval registraci, a už ho má ve skupině, protože to udělal někdo jiný. Jo? K tomu, aby se člověk mohl stát leadrem v tomto obchodu, a to není zdaleka úplný začátek v tomto podnikání, ale já chci, abyste to věděli, jsou tu lidé, kteří se už do této pozice dostali nebo dostávají. Abyste mohli být leadery, potřebujete 1. být příkladem. Protože osobní příklad není ten nejlepší způsob, jak vést lidi. Ale je to ten jediný způsob. Ta první věc, kterou potřebujete, je být příkladem. To znamená: Kdybyste měli stokrát žehrat, že se vám na seminář nechce, tak tam prostě musíte, protože i kdybyste vy byli takoví borci a hvězdy, že to nepotřebujete, tak to ale budou potřebovat vaši lidé. Vybudování velké organizace má nějaké zákony, které je vhodné se naučit. Jeden z nich je, že všichni jdou na seminář. A teď zase strašně záleží na tom, jak se na ten obchod koukáte. Já tady pořád říkám: je potřeba a tohleto, jako že všichni musíte. Samozřejmě, že nic nemusíte. Ale (vybral si někoho, kdo je tu poprvé, a ptá se ho): Jak se koukáš na ten byznys? Koukáš se na to tak, že máš šanci přivydělat si bokem 1500 Kč k tomu, co teď máš, nebo jako na cestu k finanční svobodě? - Postupně jako cestu k pasivnímu příjmu a pro začátek slušný příjem. - To je skvělé. To se mi líbí. Proč se na to ptám? Protože: To, jak velké máte sny a to, jak vysoko máte tu laťku (= obrazně řečeno, jako sportovec skokan do výšky, nastaví si laťku a musí ji pak přeskočit) - váš cíl nemusí být vydělávat obrovské peníze. Třeba nečekáte víc, než že vám ten byznys koupí klidný a spokojený život. Třeba nemusíte toužit nakupovat na drahých nákupních třídách (= širokých ulicích) ve značkových obchodech. To nemusí chtít každý. Někdo může chtít chaloupku u lesa, mít příjem na to, aby tam mohl normálně žít a nemuset se nikoho prosit, aby mu dal práci - to je skvělé. Je tu někdo, kdo rozumí takovým cílům? To je v pořádku! Je někdo, kdo chce jachtu a Ferrari? (Smích.) Každé ty představy jsou jiné a je v pořádku, jaké představy máte. Já vám chci jenom říct, že: když má někdo příliš malé očekávání od tohoto obchodu, tak má tendenci smlouvat o cenu, kterou za to zaplatí. Potom bude se mnou smlouvat o tom, jestli na ten seminář pojede nebo ne, i když mu to je cenou dostupné. Potom bude se mnou smlouvat, jestli na seminář pojede, když má dělat sedmdesátiny (= pořádat oslavu) a to by ho rodina zabila, potom bude se mnou smlouvat o to, jestli tu kazetu koupí nebo nekoupí, protože ještě nemá zaplacenou kolej na příští měsíc, potom se bude hádat, jestli tu knížku četl nebo nečetl, protože je právě unavený ze školy, a potom bude se mnou smlouvat o spoustu dalších věcí. Že je to daleko 40 km, kde dělá někdo školení. - Chápete? Ten problém se úplně změní, jakmile se změní ta odměna, která za to je. Když já s vámi do toho obchodu půjdu proto, abych si vydělal měsíčně dva tisíce Kč bokem. je logické, že budu smlouvat, jestli pojedu na seminář? No jasně, protože dva tisíce jsou pěkné, ale když půjdu na jakoukoli brigádu, vydělám si je také. A možná mě nebudou nutit, abych v sobotu někam jezdil. A teď se podívejte, jak se obrázek změní, když je můj cíl vydělat 50000 Kč měsíčně. Napadlo by vás smlouvat o to, jestli jet na seminář? Co byste si mysleli o člověku, který chce vydělat 50000 Kč měsíčně a smlouvá o to, zda pojede jednou za měsíc na seminář za 300 Kč? To je přece úplně to nejmenší, co musí v životě udělat, aby vydělával takhle velké peníze! Dává to smysl? No jasně. A proto: aby se člověk stal leaderem, musí jít příkladem. To znamená: jestliže je nová pomůcka, o které vám řekne váš upline, vy jste první, kteří ji mají v kapse. Jestliže je lístek na seminář, na příští seminář, já vím, že o přestávce se tady budou určitě prodávat lístky na seminář, vy jste první, kdo ho má v kapse. Jestliže jste tady sami a nikoho tady nemáte, stejně jste první, kdo ho má v kapse, protože vaši lidé ho uvidí v pondělí, až s nimi budete mluvit o byznysu. Dává to smysl? A tak to jde úplně se vším, protože vy jste ten příklad. Jo? A pokud chcete, aby vaši lidé chodili včas, vy musíte být první, kdo chodí včas. Pokud chcete, aby vaši lidé ukazovali plány, pak vy musíte být první, kdo ukazuje nejvíc marketingových plánů. A tak dál, a tak dál, a tak dál, úplně na všechno. Aby se člověk stal leaderem, tak potřebuje být příkladem a určitě potřebuje mít pozitivní (= kladný) přístup. To znamená: být příkladem, ale být pozitivní. Být pozitivní: co to znamená? Já na toto téma (= o tom) budu mluvit ještě víc na té druhé půlce semináře odpoledne, tak se teď u toho nebudu tolik zastavovat, ale být pozitivní znamená - co myslíte? Dovedete si pod tím slovem něco představit? Aby to nebyla nějaká fráze (= dobře známé spojení slov, které každý zná, všichni říkají a nikdo už pořádně nevnímá, co to vlastně znamená - například: v pohodě). Ale co to je, být pozitivní? Prostě a jednoduše řečeno, být pozitivní je nějaký stav mysli. Je to určité naladění vašeho přemýšlení nějakým způsobem. Jiným, než u lidí, kteří jsou negativní (= záporní, skoro všechno nové je jim automaticky špatné a podobně; příklad negativního člověka jistě dobře znáte). Je to tak, že v hlavě máte filtr, který vám nepustí do myšlenek negativní vstupy zvenku, a v puse máte filtr, který nepouští ty negativní věci ven, je to to, že ovlivňujete sami svoje myšlení, abyste se rozhodli o věcech ve svém vlastním životě si myslet jenom to, co vás posune dál. Chápete? Protože: pokud budu třeba chtít zlikvidovat (= zničit) svůj vztah s manželkou, tak se rozhodnu myslet si o jejích chybách, že taková je, že ji nezměním a že mi pěkně pije krev (= jde na nervy, zlobí mě). A tím si zadělávám to, abych ten vztah potom zničil, je to tak? Anebo se rozhodnu o jejích chybách myslet si, že: třeba je to jenom náhoda, nebo je to jen proto, že teď je zrovna těhotná, nebo je to jenom proto, že já se na to dívám jinak (= mám na to jiný názor), nebo je to proto, že je z jiné rodiny, kde ji vychovali jinak. Chápete? Je to úplně jiný pohled, že? Ten druhý pohled je pozitivní přístup, ten první pohled je negativní přístup. To je všechno. A tak je to v zaměstnání, a to je s vaším zdravím, a s vaším byznysem, a s lidmi, kteří s vámi do toho jdou, a s tím, co si mám myslet o tom chlapovi, co dneska mluvil na semináři, a to je se vším. Pozitivní postoje k životu vám dávají úplně nejvíc knížky. A pozitivní přístup k životu vám dává nejvíce styk s lidmi a společnost lidí, kteří jsou pozitivní. Už jenom to, že tady dnes sedíte, ať už já tu povídám cokoliv, je pro vás dobré. Ne kvůli mně, ale kvůli lidem, mezi které jste přišli. Na vás už pracoval filtr, který oddělil zrno od plev, a dnes tu sedí už jen lidé, kteří byli ochotni obětovat sobotu - a to je velká věc - někdo i neděli - já když nechodím do práce, tak je mi neděle jako pondělí -, sedí tu lidé, kteří byli schopni vidět byznys v marketingovém plánu, a sedí tu lidé, kteří byli ochotni zaplatit 300 Kč za to, aby se v životě dostali někam dál. Dává tohle smysl? Ano, a to je přesně ono. To znamená, že tady jste v dobré společnosti. Já bych si klidně troufl říct, že už tady v místnosti se pohybujeme někde mezi nějakými 3% populace. To znamená, že jestli někdo bude bohatý, tak to bude hodně, hodně, hodně lidí z této místnosti. Je to tak? (Jo!) Jsou tam vzadu nějací lidé, kteří budou bohatí? (Ano!) Takže - aby se člověk stal leaderem, potřebuje být pozitivní - co je být pozitivní, budete objevovat v tomto obchodu vždycky, když přijdou překážky. Tak si to užijete, jaké to je, když přijdou překážky, aby člověk zůstal pozitivní, a když to dokážete, tak je vyhráno. Abyste se mohli stát leaderem, budete se potřebovat naučit, jak učit lidi, což bude důležité, potom už nebudete jezdit na seminář jenom s tím, že budete poslouchat, co ten speaker dělá, abyste to mohli dělat, ale budete jezdit na semináře s tím, že budete koukat na to, co ten speaker dělá, abyste to vy mohli někoho dalšího učit. Tak se člověk stane leaderem. A teď chci toto téma uzavřít tím, že se posunete do další fáze, které se říká multiplier (multiply je anglicky násobit) - to je někdo, kdo je násobitel. A co je k tomu potřeba? K tomu je nejvíce potřeba budovat vztahy s dalšími lidmi, být schopní věřit tomu, cenu ostatních lidí, kteří se budou věnovat tomuto obchodu, být schopni budovat v lidech jejich šanci, aby oni se mohli stát leadry. Proč to chci tady probírat? Je to veliká naděje pro všechny z vás, kterým se zdá mít 500 lidí ve skupině hrozně moc. Pochopte: vy odstartujete s tím, že prvně půjdete zaregistrovat svých prvních 9 do šířky. To uděláte sami anebo za pomoci svého sponsora, nejdříve za pomoci svého sponsora nebo někoho z uplinů (to jsou ti lidé ve vaší sponsorské linii směrem nahoru) a vlastně všechno, co se v té skupině stane, bude tak trochu vaše práce. Jo? „Jakoby“ na to budete sami. A pokud by si někdo říkal „ježíšmarjá, jak já sám tam dám 500 lidí“, tak to opravdu musí být, že by z toho člověk měl noční můru (= zlé sny). Ale tak to do budoucna nebude. Protože z těch lidí, které tam budete mít, budete vychovávat leadery, kteří budou schopni sami přidávat další lidi do skupiny. A čím dál častěji se budete setkávat s tím, že vám budou přibývat ve skupině lidé a vy o tom vůbec nebudete vědět. Jo? A potom se začne stávat to, že vy budete schopni vychovávat další leadery, kteří už si budou sami vychovávat další leadery. Pak se vám bude stávat, že vám přijede nový člověk na 6 procentech z města, kde jste vůbec nebyli, který sám ukazuje marketingové plány, sám do toho zapojuje lidi a vy jste ho ještě neznali. Dává to smysl? Totiž teď, když tohle víte, tak můžete chápat, jak v tom ti lidé vydělávají ty miliony dolarů. Rozumíte tomu? Jinak by to nebylo možné, aby v tom vydělávali takové peníze, a byla by to nějaká habaďůra (= podvod) na lidi. Ale to je právě proto, že tam funguje tento efekt. Lidé jako Dexter Yager, Don King nebo Rick Setzer se běžně seznamují s lidmi, kteří jsou na naší úrovni s manželkou - na 21% - ve své organizaci, které ale do té doby nikdy neviděli. Chápete? Ten byznys „roste sám“. Protože oni roztočili to kolo mlýnský natolik, že teď do něj jen tak občas šťouchnou prstem, a ono už se točí. To je ten byznys na té pravé straně cash flow kvadrantu. Vy můžete ležet na Kanárech (Kanárských ostrovech) a vydělávat velké peníze. Dává teď smysl, jak je možné mít 500 lidí ve skupině? Jo? Co tisíc? Hele, další - co po této hale? Rondo? Sazka? Už jsem chtěl skončit - tak Sazka nebo Rondo? - Rondo! Ale ten byznys může růst, ten byznys má obrovský potenciál (= možnosti). My když slyšíme a vidíme - slyšíme třeba od lidí, kteří to budují v jiných zemích - jakým způsobem se může toto podnikání rozrůst, to je k nevíře. Osudem celého byznysového světa a osudem vůbec celého světa hýbe hrstka (= několik málo) jednotlivců. Věříte tomu? Že zeměkoulí otáčí hrstka jednotlivců? Všechno, co se tady kolem děje, vede, určuje a řídí hrstka lidí. Je to tak? V tomto byznysu určuje všechno hrstka lidí. To jsou ti lidé, kteří mají víru, jsou motivovaní, mají velikou vizi, to jsou ti lidé, kteří jdou za tím. Každý z vás může být jedním z nich. Ale svět neovlivňuje ta masa (= spousty lidí, 97%). Svět ovlivňuje ta hrstka jednotlivců, kteří sami sebe vybrali do pozice leadershipu. Sami sebe vybrali, že oni budou ti, kteří budou určovat, co bude. A další věc, kterou ti lidé, co jsou nalevo v cash flow kvadrantu, nechápou, a říkají si: co já sám bych tady mohl dokázat? Co já sám bych na tom mohl změnit? To je jejich postoj k šéfovi v práci a k firmě, kde pracují, k rodině, kterou mají doma, a k vládě a politické situaci: Co já bych mohl dělat? Úspěšní lidé z té druhé skupiny chápou, že mohou dělat strašně moc! A že vliv jednoho jednotlivce, který se k něčemu rozhodne, často mění osudy národů! Dává tohleto smysl? Osudy byznysu mění jednotlivci! Hele, nikde není záruka, že Amway by byla tam, kde je, kdyby nebylo Dextera Yagera. Chápete? Osud sedmimiliardové korporace ve finále (= konec konců) pomohl předurčit, a kdoví jestli nepředurčil, jeden člověk! Jeden jediný člověk, který se rozhodl. Jo? Situaci v této republice, co se týče Amway byznysu, mohou ovlivnit 3-4 lidé z nás tady v sále, kteří se rozhodnou, že postaví obrovský byznys. Chápete, že v jednotlivci je taková síla? Jo? Věříte tomu? Jeden rozhodnutý člověk je schopen měnit všechno kolem sebe. Momentálně jsi na pospas tomu, co dělají ostatní a jak to tady vedou ostatní, a co ostatní a co si lidé myslí. Jeden jednotlivec je schopen změnit úplně všechno na světě. A vy to vidíte, protože jeden jednotlivec může přivést národ do úplné zkázy a jeden jednotlivec ho může vyvést k prosperitě (= blahobytu). Je to tak? Jeden jednotlivec udělá z Amway byznysu takové monstrum, obrovské, obrovský byznys, přes půl zeměkoule, půl století, půl obratu Coca-Coly, a jiný jednotlivec se svojí firmou zkrachuje. To je jasný. A je to také v politice. Některé země by nebyly v takové bídě, kdyby tam neměly nějakého jednoho „chytrého“, který jim do té bídy pomohl. Je to tak? Jednotlivci určují osudy všeho kolem. Já to říkám proto, abyste měli sebevědomí, že vy to můžete změnit! Že vůbec nezáleží na tom, z jaké jste rodiny, a co jste dělali do dneška, ale vy můžete změnit úplně všechno kolem sebe! Protože jsou to jednotliví lidé, kteří se rozhodli něco v životě změnit: kdo řídí, kam se bude co ubírat, kdo řídí to, jak velké obraty budou tady v tom obchodu tady v České republice, kdo řídí, kolik z toho bude milionářů, o tom rozhodne několik klíčových lidí, kteří se pro to rozhodnou. Váš upline diamant je Piotr Lach a jeho upline diamant je Zbyšek Rek. Zbyšek Rek je úžasný příklad. Zbyšek Rek je vizionář, který je schopen dopředu vidět, co se v některé zemi stane. A ta jedna jeho osoba je schopna ovlivnit celý vývoj tohoto byznysu na celém trhu, kde jsou desítky nebo stovky milionů lidí. Chápete? To ve finále ovlivňuje celou ekonomiku. Když někdo potom ovlivňuje ekonomiku i politiku. Jestliže jsou země, kde jsou stovky a stovky a stovky a stovky diamantů, myslíte, že to neurčuje ekonomický a politický stav té země? Samozřejmě, když tam je čtvrtina lidí „v Amway“. To je jednoduché. Ale to na začátku zahájil jediný člověk! Třeba Zbyšek Rek, který sám jediný ve své hlavě, úplně sám udělal rozhodnutí, že něco bude jinak, a ve finále se toho změnilo tolik, že je to k neuvěření. To je důležité chápat a vědět, protože pak víte to, že vy jste schopní to změnit, že? Potom je jedno, že ve vaší rodině byli vždycky všichni chudí. Vy to můžete změnit. Že je úplně jedno, že jste z té nejmenší vesnice, a že jste nedokončili školu, a že máte pocit, že nevypadáte tak dobře, jak byste chtěli, že se nemáte pořád tak dobře, jak chcete, ale vy to můžete změnit. Že to má každý ve svých rukou. Tak to bylo trochu techniky na začátek, doufám, že už věříte, že můžete mít 500 lidí ve skupině, a že si dáte cíl mít hodně lidí ve své organizaci a postavit velký byznys a vydělávat velké peníze. Já jsem trochu mluvil o několika technických věcech, a to je: táhnout hloubku, zůstat zaměřený, a potom ve finále samozřejmě myšlení. A než se do toho pustím, tak bych vám na chvilku půjčil na pódiu svoji ženu, která má pro vás úžasné téma. (Hudba.) To téma, které má pro vás Katka, je nesmírně důležité. Já vím, že kdo z vás absolvoval více seminářů, tak že jste možná zvyklí na to, že třeba Martina mluví na seminářích výborně a mluví o spoustě různých témat, že? Její téma daleko přesahuje téma výrobků, které bývá obvyklým tématem pro dámy na pódiu, ale já vím, že když někteří ti moji chlapi viděli, že jde ženská na pódium, tak že říkali, teď je část pro oddech, můžeme si zajít na sluníčko, ona bude mluvit o zboží a řekne nám, že prášky na prádlo jsou výborné a že to máme doma používat, že v tom máme prát, to my dávno známe, jasně, a pak zas budeme poslouchat, jak to budovat, až se vrátí chlap na pódium. Takhle oni někdy přemýšlejí. Já bych vám ale chtěl doporučit, abyste si teď vyndali tužky a papíry, protože Katka bude už mluvit z naší vlastní praxe o tom, jakým způsobem dostáváme obrat do organizace. Je to několik klíčových (= důležitých) bodů, myslím 6-7 klíčových úrovní, na kterých je potřeba hlídat, aby se opravdu dostával do organizace, jakým způsobem naplnit vaši skupinu body, jakým způsobem naplnit ty nárůsty, o kterých jsme mluvili, to přidávání lidí do té skupiny s tím, aby tam teklo zboží. Jo? A nebude to jenom o tom, že to máte sami používat, to jistě všichni dobře víte, ale bude to o více důležitých věcech, které člověk může hlídat a kterými může pomoci k tomu, aby do organizace zboží teklo. Takže určitě poslouchejte teď Kačenku, protože třeba pro naši 21% a další 21% větev, kterou jsme teď vychovali, a další 21%, kterou vychováme pravděpodobně tento měsíc, jsou tohle velmi pravděpodobně klíčové informace. Takže - Katka. (Potlesk.)

Kateřina:

Děkuji. Tak jak už Marek říkal, já bych se tady chtěla zmínit o těch asi pěti šesti bodech, které jsme dali dohromady letos v lednu a proč letos v lednu? Nám se těch 21% podařilo udělat v prosinci. A to když někde řeknete - prosinec -, tak každého napadne: vánoce, dárky, tak to se jeden měsíc o vánocích v každé skupině udělat dá, určitě. Takže my jsme přesně předpokládali, že právě toto si řekne spousta lidí, že prosinec, a teď všichni čekali, co uděláme v lednu, protože leden už není prosinec, těch dárků se tolik nekupuje, a tak jsme si už 1. ledna sedli a zamysleli se, jak zajistit, aby ten obrat byl pravidelný a aby rostl, a jak vlastně jít na tu platinu, protože na těch 21% jsme skončit nechtěli. Je z toho tady těch pět bodů, které bych vám teď chtěla říct, a doufám, že pomohou i vám na těch 21% a potom dál. Marek tady říkal, že nebudu mluvit jenom o používání výrobků, ale to je právě jedna z nejzákladnějších věcí, kterou bychom měli na začátku všichni udělat. Pro spoustu podnikatelů je to něco úplně samozřejmého, budete vidět ve skupině, že ne pro všechny je používání vlastních výrobků - a tím myslím stoprocentní používání. Proč používat ty výrobky - někomu to dá zdravý rozum, že když s něčím podniká, že nebude chodit někam jinam a nebude živit nikoho jiného. Já když jsem se nad tím zamyslela, tak jsem si říkala, že to je vlastně ta nejjednodušší věc, kterou můžeme pro své podnikání udělat hned od začátku. Protože když se nad tím zamyslím, tak mi vůbec nepřipadá jako nic těžkého změnit místo nákupu, a místo ze supermarketu tahat těžké tašky si to nechat přivézt až na práh svého vlastního domu. Připadá mi, že je úplně super kupovat kvalitní, špičkové zboží za super ceny, se slevou, zboží, na které máte vlastně 90-denní záruku, to znamená, že je do té doby můžete vrátit. Co u mně bylo takové pozitivní se změnou místa nákupu těchto výrobků - mluvím tedy teď o výrobcích firmy Amway, to znamená o výrobcích, za které dostáváme body, za které potom dostáváme od firmy Amway i platby. Tak co mě nadchlo úplně ze začátku, když jsem se seznamovala s tím širším sortimentem (o tom prvním kontaktu budu potom vyprávět v příběhu), to byla kosmetika Artistry, když jsem pak u Marka viděla nějakou ucelenou řadu kosmetiky, tak mě to prostě nadchlo: já jsem si představovala, že už nebudu muset chodit nikam vybírat nějakou značku, zkoušet, teď jsem viděla, že v té řadě je úplně všechno, co bych potřebovala, nemusím trávit čas nikde a přijde mi to až domů - a to se mi strašně líbilo. Takže u mě prostě nebyl vůbec problém změnit nějaké místo nákupu, i když ráda chodím nakupovat, ale takovéto věci přestat řešit mi připadalo úplně super. Jakmile začnete používat to naše zboží, tak zjistíte tu jeho kvalitu a zjistíte, jak je úžasné, tím pádem zjistíte, že - většinou, pokud jsme něčím nadšení, tak si to nenecháváme jen pro sebe - já bych takhle doporučila třeba z nejbližšího okolí - udělejte si pár zákazníků z nejbližšího okolí tím způsobem, že o tom dáte vědět ať už rodině nebo tomu nejbližšímu okolí. Co je důležité u tohoto? Že vlastně i ten první respekt - jak oni se seznámí s naším zbožím, vy máte vyhráno, protože budou nadšení a budou respektovat toto podnikání (= budou je brát vážně). Ano, a druhou skupinu zákazníků bych doporučovala udělat (asi 15-20 zákazníků) z lidí, kterým ukážete plán a oni se rozhodnou, že se momentálně nechtějí zaregistrovat, momentálně nechtějí budovat to podnikání, a my máme zkušenost s Markem, že pokud my jim nabídneme, že by se mohli stát našimi přednostními zákazníky, dáme jim vyzkoušet toto prvotřídní kvalitní zboží, tak většina opravdu kývne (= souhlasí) a začne to zboží používat.

Takže z těchto tří bodů, to znamená: používání vlastního zboží, zákazníci z nejbližšího okolí a pár zákazníků třeba z těch marketingových plánů, lidí, co se nechtěli zaregistrovat, myslím si, že to je ideální cesta k tomu, jak dělat sto bodů (měsíčně). Sto bodů, které ukazujeme tedy každý večer v marketingovém plánu, kreslíme je do koleček, a to je zase super - já jsem viděla, když jsem se tu rozhlížela, že tady je spousta a spousta mladých lidí - tak super je, že z těchto bodů je už docela slušný rabat, který zase je pro začátek - první peníze, které vám přijdou na ruku a obzvlášť pro ty - pro nás mladé - nebo já už teď ne, ale ti mladí tím mohou hradit ty náklady, jako lístek na seminář, aby si mohli koupit nějakou pomůcku, aby si mohli dát kafe, když ukazují někde marketingový plán v restauraci, nebo taky aby mohli někam cestovat. Takže to si myslím, že je super cesta, jak se dostat k prvním penězům. Tyto tři body jsou úplně základní, jak tady Marek říkal: úplný základ. Mezi další body - my jsme se zaměřili hlavně na to, že (jak víte) na výrobky Amway není žádná mediální podpora, žádná reklama, a za tu reklamu jsme placeni hlavně my. To znamená, že za něco placeni být musíme, to znamená mít o těch výrobcích informace, vědět, jak fungují, co jsou. Myslím tím účast na výrobkových školeních - my musíme být ti poradci, my musíme být ti odborníci na to zboží, protože nikde jinde se ostatní lidé o tom zboží nedozvědí. Nemyslím tím vzdělávat jenom sebe, ale vzdělávat i ostatní lidi ve skupině, a potažmo vzdělávat i ty svoje zákazníky.

S tím vzděláváním o výrobcích souvisí ještě jeden bod, a to je vytváření potřeby. Protože u některých výrobkových řad - teď mám na mysli hlavně Nutrilite a Artistry - mnohdy nebude stačit, když budete mít dané konkrétní informace o daném výrobku. Proč to říkám? Některé výrobky spousta lidí vůbec nezná, vůbec nevědí, na co se používají, proč by je měli používat. Takže naším úkolem je zajistit, aby se dozvěděli, k čemu ten výrobek je, naučit používat výrobky, které dosud ti lidé neznali. Co tohle má za efekt, když se nám to povede? Určitě víte, že lidé neradi mění svoje zvyky a pokud my budeme ti první, kteří seznámí lidi s novým výrobkem, a oni si ho začnou kupovat, od nás, potažmo výrobky Amway, tak ten zvyk už nezmění. To znamená, že my se nebavíme o tom, udělat obrat jeden měsíc, aby si někdo vyzkoušel a začal používat jeden výrobek, ale bavíme se o vytváření trvalého obratu, protože jakmile se to ten zákazník naučí - mluvím o zákaznících i spotřebitelích, samozřejmě, mluvím i o vašich organizacích - jakmile se naučí používat nějaký nový výrobek, a ten začne kupovat od nás, tak máte zaručeno, že ho budou kupovat po zbytek života.

Dalším bodem, na který jsme se museli zaměřit, a souvisí to s tím, jak Marek říkal, že pokud chceme, aby nám byznys rostl od začátku rychle, tak že bychom měli obrat dělat hned od začátku, tak dalším bodem je seznamování nových distributorů s našimi výrobky. Pod tímto bodem nemám teď na mysli to, že si sednete s každým novým člověkem a prolistujete s ním katalog, řeknete mu, co na co používat, ale nesmírně důležité je, abyste mu to zboží fyzicky ukázali. Aby všichni noví lidé viděli, jak to zboží funguje, jak vypadá, aby si ho mohli osahat, a aby viděli třeba i cenové porovnání. To praktické předvedení je určitě lepší než nějakých tisíc slov, která byste mohli vyprávět přitom, když sedíte spolu za katalogem. My se soustředíme s Markem hlavně na to: víte, že ve startovací soupravě už přijdou domů nějaké výrobky, takže určitě ze začátku, aby každý nový člověk věděl, co že mu v té startovní soupravě přijde, aby na to doma nekoukal, aby se mu nestalo, že otevře ceník a tam se mu nějaké ceny nebudou zdát (= líbit). Opravdu zajistěte to, aby každý nový člověk měl možnost toto zboží i prakticky vidět. Neříkám, že musíte vy přímo jít - i když Marek bude mluvit o hloubce, takže některá místa ve vaší organizaci budou takto důležitá, kde my s Markem zaváháme a tenhle čas tam investujeme - ale jsou výrobková školení, spousta míst, kde ty výrobky lze vidět, ale opravdu, ujistěte se, aby o tom každý věděl, aby každý nový distributor ty výrobky znal.

Vrátím se ještě k mladým lidem, viděla jsem jich tady spoustu - pokud registrujeme mladé lidi, kteří ještě nemají svoji vlastní domácnost a žijí s rodiči, ať již pracují nebo studují, tak zde je důležité seznámit s výrobky nejen je, ale toho, kdo drží doma tu pokladnu. Tak my nelitujeme času a uděláme jednu dvě schůzky u toho nového distributora doma pro jeho rodinu, nejbližší okolí, a tam ty výrobky ukážeme. Nejde ovšem jen o ty schůzky, kde se třeba udělá obrat 50-100 bodů, ale jde o to, že jakmile se ta rodina naučí to zboží kupovat, tak máte zajištěný stabilní obrat, lidi naučíte, jak dělat 100 bodů a rychlost růstu vašeho podnikání se obrovsky zvýší.

Posledním bodem, na který se soustředíme, aby náš obrat rostl a byl stabilní, je zajištění toku výrobků do všech míst vaší organizace. Jakmile budete mít jen trošinku větší organizaci, i pár lidí, tak zjistíte, jak už tady Marek říkal, nemluvím teď o tom, že se někdo rozhodne ten byznys dál nebudovat, ale budete mít distributory, kteří se rozhodnou teď ten byznys nebudovat. Prostě nebudou mít síly to dělat. Zajistěte, aby i tahle kolečka měla přístup ke zboží. Většina z vás, jak určitě víte, si objednává zboží standardně z Internetu, telefonicky nebo faxem. Ale budou tam i lidé, kteří neudělají ten limit - to znamená, že pokud víte o někom, kdo by mohl mít problém s objednáváním anebo se způsobem, jak se dostat ke zboží, postarejte se o něj. Já teď mluvím - může se to týkat třeba deseti bodů měsíčně, ale nelitujte toho a udělejte to. Mnohdy to může být cesta, jak díky tomuto kontaktu udržet ty lidi nadále v byznysu. Přijde čas a oni se mohou probudit třeba za rok a začít dělat 10000 bodů a být 21%. Tak se opravdu postarejte, aby každé kolečko ve vaší organizaci mělo nějaký přístup k výrobkům.

A já koukám na čas. Já vím, o čem teď bude Marek ještě mluvit, já vám ho brát nebudu, protože si myslím, že to je také strašně důležité, a tak bych ho chtěla pozvat sem.

Mark:

Já jsem šťastný, že to Katka odříkala a zvládla, rodí za tři týdny... a to, o čem chci teď mluvit, bude velmi důležité pro všechny z vás, kteří se chtějí pohnout z místa a máte za sebou nějaké období, po které v tom obchodu jste, nebo pokud jste během svých začátků v tomhle obchodu udělali nějakou úroveň a teď čekáte na to, co udělat pro to, aby se člověk posunul dál. Jo? Myslím si, že to je věc, se kterou já mám zkušenosti, protože 18% jsme vybudovali velmi, velmi rychle. Tenhle byznys je skutečně možné vybudovat velmi rychle. Jo? Vůbec není třeba na nic čekat. Abyste měli představu: 21% trvá 90 dní. Skutečně. Vy to uslyšíte v našem příběhu, 21% trvá devadesát dní od chvíle, kdy se rozhodnete, zaměříte se a pustíte se do toho. Je to velmi jednoduché. Ale není to tak snadné. Protože zaměřit se, udržet se v tom zápřahu, v té víře a v tom drajvu (= tahu) k tomu, aby člověk ukousnul (= získal) ten odznak tak rychle, bude třeba nějakých věcí, o kterých teď bude řeč. Já chci říct, co jsme museli udělat po tom, co jsme si užili několika let na úrovni 18%, a bylo to hodně let, abychom se mohli posunout dál a abychom začali znovu růst v tomto obchodu. Jo? A já vím, že takoví lidé tady jsou, já jsem tady teď mluvil se zvukařem a ten mi říkal, že se mu podařilo relativně rychle udělat v tomto obchodu 18% a to už je jen kousíček - viděli jste bonusovou tabulku (= tabulku odměn) - 7000 bodů je 18% a 10000 je 21%. To přece není takový kus. O co těžší je udělat 21% než 18%? Přátelé, o nic. Akorát je to stav mysli a není to 18%, pro někoho to může být 15%, pro někoho to může být 12%, pro někoho 9%, ale: stává se někdy v tomto obchodu, že člověk velmi rychle udělá nějakou úroveň, protože na začátku je nezkažený a protože má velikánské očekávání, má velikánskou víru. A ten byznys exploduje (= vybuchne, prudce vyroste) na začátku toho podnikání. Protože on se s velikánskou vizí a velikánským očekáváním do toho pustí a je obrovské lepidlo (= přitahuje k sobě další lidi). Jo? A často se někomu může stát, že pokud se nenaučí principy, které ho drží úspěšným, tak že to prvotní nadšení, to úplně prvopočáteční zapálení, s kterým ten člověk vstoupí do toho podnikání, trošičku vyhasne a to je přirozené, to se prostě v životě člověka může stát, to jsou vlny, které fungují v ekonomice stejně jako v psychologii každého člověka. Jo? To se může stát. A když se tohleto stane, tak je teprve důležité pochopit, co vás dostalo nahoru. Pokud byste tomuhle chtěli rozumět, víte to, že jsou lidi, kteří postaví velkou firmu a pak nejsou schopni jít dál? Potkáte takové lidi v podnikání. Oni postaví velikou firmu a všechno funguje úplně perfektně a najednou to z nějakého důvodu nemůže růst dál. Jo? Protože oni nevědomky dělali spoustu věcí správně, na začátku, ale protože přesně nevěděli, které věci to jsou, a přestali je dělat, ale nedokážou to poznat v tom svém životě a v tom svém byznysu, tak najednou nevědí, jak se pohnout dál a nemohou to pochopit. Protože - mně se podařilo udělat 8890 bodů jako strop na 18%. Jak daleko je to k 10000 bodů? To je takový kousíček. A pak mi trvalo tolik let, abychom se pohnuli dál. Co nám v tom pomohlo, bylo táhnout hloubku, zaměření a myšlení, a to jsou tři témata na zbytek té první části dnešního semináře a já vám chci říct jednu věc: to je důležitější než cokoliv, o čem jsem doteď mluvil. Jo, to nejdůležitější. Protože teď přichází ta šťávička. To nejdůležitější. A já vím, že mezi vámi jsou lidé, kteří na tohle čekají. Já jsem mluvil s vašimi jednadvacítkami a já vím, že tady jsou lidé, kteří na tohle čekají. Co teď udělám. Teď to nabralo rychlý spád. Teď to nabralo ten správný kurs. Ten rychlý start podruhé v tomto obchodu, a aby toto podnikání fungovalo.

První věc je táhnout hloubku. My jsme udělali jednu skvělou věc, že my jsme nikdy v tom byznysu nevysadili. To znamená, že my jsme pořád jezdili dělat plány, pořád jsme jezdili na semináře, pořád jsme fungovali v tom byznysu a dělali jsme všechno, co se má dělat. Jo? To byla veliká výhoda pro nás, protože jsme dál tahali hloubku a táhli jsme organizaci dál a dál a dál do hloubky. Jo? Můžu říct, v jakém prostředí? Jo? Pracujeme v naší organizaci teď - v některých větvích - hlouběji než ve 30. patře, v naší skupině i třeba v 35. patře a ta hloubka tomu dala veliký spád. Protože hloubka je úžasné tajemství tohoto podnikání. Hloubka je jednak důvod, že smaragdi pod Dexterem vydělávají víc, než diamanti v jiných systémech - pokud teď nerozumíte, co říkám, nevadí - ale to je ten důvod. A hloubka je zároveň klíč ke stabilnímu fungování byznysu a hloubka je klíč k obrovským nárůstům. No a pokud chcete rychle vybudovat byznys, budujte byznys do hloubky. Já vím, že vy znáte tabulku, která - samozřejmě focus board, podle kterého dnes na světě pracuje spousta skupin, v systému Dextera Yagera, ale je jedno, jestli člověk pracuje přímo podle této tabulky nebo podle jiného systému, jako je osm kroků Dextera Yagera, jedenáct bodů Dona Kinga a devět bodů Ricka Setzera atd. Všude vždycky budete slyšet o hloubce, protože hloubka je magie tohoto obchodu. Co je důležité o hloubce - a já teď mluvím k lidem, kteří už vědí, co je hloubka, protože teď není čas přesně vysvětlovat, jak ta hloubka táhne a tak - to je technika, kterou se dozvíte za pochodu v tomto obchodu. Kdo z vás teď ví, co myslím hloubkou, vám chci klást na srdce jednu věc. Za prvé: věřte, že to má smysl, ta hloubka. Protože: než se ta hloubka dostane do svého kritického bodu, kdy ta skupina začne vybuchovat (= prudce růst), tak to nebude vidět. Chápete? Je nějaké kritické množství, ke kterému se musíte dostat, v tom silu (= zásobníku obilí nebo mouky) - víte, jak bouchne silo, že? - tam v tom silu se vznáší ten prach z té mouky nebo z toho obilí a když dosáhne nějakého kritického (= rozhodujícího, důležitého) množství, určité přesné koncentrace (= hustoty), tak to bouchne. Ale do té doby je ticho před bouří a není vůbec nic poznat. Chápete to přirovnání? Vy táhnete tu skupinu do hloubky a jste u svého - třeba - osmého nebo x-tého člověka v hloubce, na tom nezáleží. Jenom věřte, že má smysl probít se o patro níž, probít se o patro níž a probít se o patro níž. Má to obrovský smysl, protože to vytvoří explozi ve vašem obchodě. Vy jste schopni tou prací v hloubce totiž stimulovat (= podnítit, zapálit) všechny lidi po té linii nahoru, protože jim všem zároveň pomáháte v byznysu. Když registrujete svého osobáčka, a šířka je důležitá, tak tím pomáháte v byznysu jenom sami sobě, a jemu - je to tak? Když pracujete na svém desátém patře v hloubce, tak pomáháte sobě a devíti dalším lidem. Je to tak? Devíti dalším lidem, kteří by přemýšleli, jestli jet na seminář nebo ne, ale někdo pod nimi funguje. Devíti dalším lidem, kteří by přemýšleli, jestli si mají skočit pro Blend-a-med k Rosmanovi(?), anebo jestli si mají koupit Glister od Amway. Ale pod nimi něco funguje. Takže se jim vyplatí nějaký bod udělat. Devíti dalším lidem, kteří by si říkali, jestli stojí za to v tom byznysu zůstávat a obnovovat a tak dál, kteří, když budou mít pod sebou organizaci, kterou vy budujete, tak oni v tom zůstanou. To jsme udělali, takže když jsme se potom rozhodli - a to bude o zaměření a myšlení - tak jsme měli dobře nastartováno, tím, že jsme táhli hloubku dál a dál, a ten výbuch v té organizaci byl snazší. Táhněte hloubku. Budete muset věřit, že to má smysl, v té hloubce, to je první klíčová věc, a bude potřeba tu hloubku, po konsultaci s vaším uplinem, táhnout téměř za každou cenu. Téměř za každou cenu. To znamená: než budete mít 21% v tomto obchodu, budete jezdit po celé organizaci dělat meetingy (= setkání) a bude se vám tam scházet spousta lidí, protože všichni se těší na to, až přijde jednadvacítka a bude dělat veliké meetingy. Ale v hloubce, kde se budete snažit dvacátého pátého člověka pod sebou posunout na dvacátého šestého člověka, zažijete spoustu schůzek, na které nikdo nepřijde a vy pojedete sto kilometrů zbytečně. Zažijete spoustu schůzek, kdy někdo vypadá docela dobře a nakonec to není ten pravý - kdyby to byl osobáček, tak už se na něj dávno vykašlu - pošlu ho zpátky do zaměstnání a nebudu se s ním vůbec zdržovat, na to já nemám čas a náladu, jo? Ale protože je to v té hloubce a já se chci dostat o patro níž a o patro dál, tak se budu trápit i s tím, s kterým bych se jinak netrápil, protože já chci další patro do hloubky. Hloubka je kouzlo Dexterova systému, té mašiny na diamanty. Tolik k hloubce, chtěl jsem vás jenom ujistit, kdo z vás na hloubce pracuje, kdo z vás je konsultovaný, aby pracoval do hloubky, chci vás jenom ujistit, má to smysl, přátelé. Věřte tomu, že to má smysl. Budete sklízet ovoce z té hloubky, že vám z toho půjde hlava kolem. To se bude dít, až ta hloubka začne nést svoje ovoce, jo? To znamená - to je něco, co není vidět, ale dělá to obrovský efekt. Labuť plave po hladině a vypadá to úplně hladce, ale pod vodou hrabe. To je hloubka. Dává to smysl? Jo? My hrabeme do hloubky za každou cenu. Jo? Může se vám stát, že ta hloubka nějakou chvíli nepůjde. Mně se teď stalo v mém byznysu, že jsem - v úvozovkách - "se zasekl" u 32. patra ve své hloubce v květnu letošního roku (1994). A od května letošního roku já jsem do toho Ústí nad Labem jezdil, za těmi lidmi, kteří byli na té největší hloubce, a snažil jsem se tam dostat dál pod ně a nebylo to možné. A už tam někdo vypadal dobře a pak už jsme ho nesehnali a zůstaly u něj i kazety - a už to vypadalo zase dobře a pak zas někdo odjel na dovolenou a takhle se to táhlo až do konce října. A my jsme tam byli v 32. patře - a já už jsem chodil za Romanem Čížkem na konsultace a říkám "co mám dělat tam s nimi, já se už na to vykašlu, já jdu dělat jinou skupinu" - a Roman říká: Vydrž v hloubce, makej dál, musíš prorazit, musíš dál. Všichni ti lidé nad tím za to stojí. A teď během listopadu se nám podařilo - během listopadu, za třináct dní - to byl hukot - udělat patro 33, 34, 35, 36 a 37. Za 13 dní! Pět úrovní do hloubky, to není 5 lidí, to je 5 úrovní do hloubky za 13 dní. Předtím to pět měsíců stálo. Chápete? Vyplatilo se těch pět měsíců jezdit do toho Ústí nad Labem? Absolutně. Určitě. Protože teď z té hloubky pustíme novou trojku a nahoře bude nová jednadvacítka. Před dvěma měsíci jsme měli novou jednadvacítku a měli jsme ji proto, že jsme na hloubce udělali nově 6%. Já udělám dalších 6% pod nimi a budu mít pod nimi další jednadvacítku. Ti lidé, kteří teď končí 7500 bodů, budou teď už na 21%. Chápete? A to je sada jednadvacítek, které jste schopni udělat s každým patrem, které odloupnete do hloubky. To je magie celého tohoto obchodu a to ostatní systémy neznají. To je další efekt, který umožňuje, že se dají tak velké peníze vydělat, protože já vám řeknu jednu věc: vy víte, že když máte pod sebou jednadvacítky, že musíte mít 4000 bodů bokem, abyste se kvalifikovali na úroveň stříbrného (= silver)? Víte to? Jo? Já to teď nevím přesně, tak se pak zeptejte, ale - já to řeknu jen zkratkou - ti lidé, kteří byli někteří i celé roky úplně vykyslí (= stáli, nedělali nic), úplně o ničem, nám se nechtělo ani jim telefonovat, protože měli svoje zaměstnání, jo, a mimo to byli v Amway, měli pod sebou nějakou skupinu, ale nějak aktivně to nebujelo - šílí. Normálně šílí. Jsou jako blázni, jen aby měli ty 4000 bokem. Chápete? To je ten efekt. Tam je kluk, který nikdy nic nedělal a najednou dělá 1000 bodů za měsíc! Do své šířky. Ví, že musí mít ty 4000 bokem, jinak pod ním bude jednadvacítka a pod ním budou bohatí lidé a on by nevydělával tolik. Teď ti lidé šílí a ten efekt je obrovský. Já jedu dolů udělat plán a udělám tam nového člověka na 3%. A nahoře z toho je hromada dalších bodů. To je efekt do hloubky. Tolik k hloubce a teď to úplně nejdůležitější. Pokud se teď chcete odpíchnout v byznysu anebo vůbec chcete v byznysu udělat veliký úspěch, tak to nejdůležitější, co vám dnes mohu říct, je zaměření a myšlení.

Zaměření. To znamená zaměřit se. A zaměřit se znamená - potřebujete zařídit, abyste ráno vstávali s myšlenkou na to, jak uspět v tomto byznysu, a abyste večer usínali s myšlenkou na to, jak uspět v tomto byznysu. Já jsem všechna období neměl taková. Já jsem dělal tento byznys, ale mimo to jsem seděl ve správních radách nějakých městských organizací, a k tomu jsem kandidoval do krajského zastupitelstva a k tomu jsem dělal předsedu politické strany, a k tomu jsem měl spoustu svých zálib a koníčků, a k tomu jsem se učil tenhle jazyk a tamten jazyk, a k tomu jsem chodil do zaměstnání, a k tomu jsem chodil do posilovny a měl jsem cíle kolik kilo chci nabrat. Tohle je potřeba - dočasně - dát stranou. Chápete? Jo? Tak pokud se soustředím na to, že tady chci nabrat v posilovně pět kilo do 4 měsíců a tady chci vyhrát kandidaturu do toho krajského zastupitelstva a tady zase mám na hrbu (= na starost) nějakou kulturní komisi a tady se musím starat o tyto věci - my jsme třeba dali kompletně i kupování a zařizování nového bytu stranou - s manželkou. Všechno jsme dali stranou. Dali jsme stranou problémy, všechny. Dali jsme stranou úplně všechno, co šlo dát stranou, abychom byli kompletně zaměřeni jenom na ten byznys. Jo? Vyčistit mozek od všeho jiného. Ráno vstávat s myšlenkou na jednadvacítku, večer usínat s myšlenkou na jednadvacítku. Pořád se vám to musí honit hlavou. Během práce v zaměstnání se každých pár minut zastavujete a přemýšlíte o své jednadvacítce. To je zvláštní stav mysli, který tím vytvoříte, kdy jste se připravili na příležitost. Pak člověka potkáte, a než ho pozdravíte, tak vám proběhne hlavou, jestli byste ho neměli kontaktovat. Chápete? Pak nepropásnete žádnou příležitost. Jo? A od rána do večera jste zaměřeni na to, jak zůstat dál v tom byznysu. Tohle zaměření je strašně důležité. Dnes je to jednoduché, protože dnes máte na práci jenom seminář. To znamená: dneska myslet jenom na byznys je celkem snadné. Ale zítra ráno to bude těžší. Protože zítra ráno se na vás navalí hromady a hromady dalších věcí zvenku a hromady tlaků zvenku a požadavků zvenku, a vyřídit věci, které musíte, a můžete, a jsou potřeba, a chtějí je po vás, a budete hasit stovky drobných požárů, které vám úplně rozptýlí mysl od těch podstatných věcí. Chápete, jak to myslím? Tomu musíte zabránit. Tomu musíte zabránit, protože: jestli se rozhodnete, že je pro vás nejdůležitější udělat 21% v tomto byznysu, že to souvisí se všemi věcmi, které chcete - Kdo z vás má pocit, že většinu problémů, které máte, vyřešila jednadvacítka? - Kdo se nehlásí? (Já se nehlásím - nemám ještě 21%.) Většinu problémů, které máte, vyřeší skutečně 21%, věříte? Jo? Kdo se nehlásil, tak smát! Protože když lidé napíší svoje problémy na papír, jo - já nechci být hrozný materialista -, ale jestliže napíšou svoje problémy na papír, víte, že devět z deseti vyřeší prachy? Devět z deseti problémů, které si napíšete, že máte, vyřeší peníze, je to tak? - Je to tak? (Ptá se těch, co už dosáhli 21%.) Absolutně. Určitě. A ten desátý se bude řešit snáz, když budete finančně svobodní. Jo? Pokud je to třeba něco citového. Půjde to snáz. Budete finančně v pohodě, i když v pohodě nejste. Ty prachy ovlivňují všechno. Opravdu.Prachy ovlivňují kvalitu života člověka úplně do morku kostí. A kdo si tohle neuvědomuje, ten je blázen. Je to tak? To znamená, že to stojí za to zaměřit se na toto, a vynechat kvůli tomu tréninky v posilovně a vynechat kvůli tomu kuželky s kamarády a letos holt nejet na nějaké mistrovství - chápete, co myslím? Protože toto tak ovlivní celou kvalitu života, že to prostě stojí za to. Takže pokud se tohle rozhodnete udělat a rozhodnete se, že teď je pro vás nejdůležitější tento byznys, že teď je pro vás nejdůležitější zbohatnout, že teď je pro vás nejdůležitější postavit svoji finanční svobodu, nechodit do práce, být v pohodě s penězi, nebýt ze všeho stresovaní, nemuset pořád počítat, konečně slušně bydlet, konečně být v klidu, konečně si nemuset půjčovat, konečně nebýt v dluzích, chápete? Pokud tohle se rozhodnete, že teď je pro vás nejdůležitější, potřebujete zařídit, aby se vám to celý den honilo hlavou. Ráno vstanete a první myšlenka po probuzení musí být na to, co udělat v tomto byznysu. Ne jestli máte hotovou zprávu pro šéfa. No, pro šéfa to taky musí být, protože on vám dává jídlo do ledničky na příští měsíc, on vám dá na nájem; ale není to tak důležité. Cítíte ty priority? Je to až dvojka. Jo? První je, abyste zítra něco udělali na svém byznysu, ale stejně tak pozítří a příští týden a příští měsíc. To je první základní věc, s kterou se ráno probouzím a s kterou večer usínám a která se mi celý den honí hlavou. A ostatní věci se mimochodem taky - taky! - snažím stihnout. Dává vám tohle smysl? Tohle je nesmírně důležité.

Teď nevím - máte všichni jasno v tom, kam jdeme? No, já nevím. Máte všichni papíry? Většina lidí má papíry - pojďme si teď bleskově - Jednak se na mě za chvilku začnete lépe usmívat, to bude hezké, takže já se na to těším, a jednak - sny musí být živé. Kdo má svůj seznam někde v šuplíku zaprášený anebo neví, kde ho má, jo, a na ledničce má žloutnoucí obrázky - to je o ničem. Pojďme si teď napsat 15 věcí, které v životě chcete. Napište si 15 věcí, které v životě nejvíc chcete, ze všech věcí, které v životě chcete. Schovejte si to, ať vám do toho nekouká soused, že - aby si nekoupil stejnou barvu auta - ale pojďme si napsat 15 věcí, které chcete. Protože to je důležité, abychom se mohli bavit dál. Abychom totiž věděli, o čem se bavíme. (Kolik? Patnáct.) Kdo má jasno v tom, kam v životě jde, tak už má napsáno, kdo to nemá v hlavě tak krystalické (= srovnané), ten ještě píše, a kdo nemá vůbec žádnou představu, ten má ještě bílý papír a okousanou tužku. To je v pořádku - tak ne, to není v pořádku, ale my vás máme rádi i tak. Ale musíte to změnit, pokud chcete být bohatí. Musíte přesně vědět, kam jdete. Musíte vzít tužku, a přesně napsat věci, po kterých v životě jdete, a přesně věci, které teď chcete mít, jo? Já - můžu poprosit hostitele?. Já jsem si zapomněl diář. Jestli je možné vzít z té místnosti můj diář? Děkuju moc. Já tady mám také věci, které chci. Já se s vámi o ně podělím, abyste si nemysleli, že já je nepotřebuji, že jsem si je nenapsal. Máte 15 věcí? Kdo má? Kdo má 15 věcí? Nebudeme je číst nahlas, jo, já se jenom zeptám: kdo má 15 věcí? Tak. Klidně si to můžete složit a strčit do kapsy, ať vám to neokoukají sousedi, kdo máte deset, stačí, pět si dopíšete za domácí úkol, ale co je podstatné: teď máte na papíře před sebou věci, které chcete. Pokud jste si teď nebyli jisti, co píšete, je to pro vás strašně důležitý signál z dnešního semináře, a je to asi nejdůležitější informace, kterou si odtud dnes odnášíte, že musíte mít jasno, co v životě chcete. Pokud to teď bylo pro vás těžké to napsat, tak nemáte jasno v tom, co v životě chcete. Pak bude těžké se k tomu dostat. Musíte přesně vědět, co je to, co v životě chcete. Máme s Katkou říkanku a ta říkanka je jasná. Kdykoli se potkáme po bytě, když nastupujeme do auta, říkanka je jednoduchá, a Katka by mohla recitovat se mnou: Smaragd, zakladatelské platinum, Orlando, getFAA body, perla. To je pět věcí, po kterých teď jdeme. To je pět věcí, na kterých teď záleží nejvíc, to je pět věcí, které mají největší prioritu. Jo? A mimo to teda ještě porodíme dítě, mimo to jsme si zařídili byt, mimo to koupíme rodičům dárky k vánocům, ale pět věcí, na kterých teď záleží, jsou: smaragd, zakladatelské platinum, perla, Orlando a getFAA body. Chápete? Pět cílů, které máme. Pět věcí, po kterých jdeme. Pět věcí, kvůli kterým já ráno vstávám. Dává vám to smysl? Jo? Jestliže máte teď napsaných těch 15 věcí, tak máte šanci vědět, kam se dostanete, že?

Je to úplně stejné jako s tou myší, která tady někde hledá ten sýr a (je to tady špatně nakreslené) - manželka je inženýrka ekonomie a ještě k tomu má výtvarnou školu, že - a já jsem byl špatný na počítání a na kreslení, tak jsem si to teď kompenzoval - nechci ji trápit, aby mi sem chodila nakreslit sýr a myš - ale vy to znáte, samozřejmě. Jsou tady nějaké cesty, cesta A, cesta B, cesta C - a cesta A někam vede, cesta B se klikatí jinak - je tady ještě ročník, který pamatuje Mateřídoušku? Dobře, víte, o co jde, cesta C vede k tomu finálnímu, kýženému sýru. Jo? Kdo z vás ten příklad někdy řešil - jaká je nejrychlejší cesta k sýru? Jak se to dá nejrychleji vyřešit? Když trochu podvádím, žejo? (Smích.) Nejrychlejší cesta je vždycky od sýra. Protože od sýra vede jenom jedna cesta k tomu místu, odkud vycházíte. Problém je, že jak jsme o tom mluvili na začátku, podle toho těch 97% lidí nežije. Protože nevědí, co je jejich sýr. A proto v 18 nebo ve 20 letech startují nějakou kariéru a zkoušejí to cestou A, a podle čeho lidé startují svoji kariéru? Můžete říct, podle čeho? Já vám to řeknu, to je děsná legrace. Ačkoliv to zase není taková velká legrace. Podle toho, jaká učňovská škola byla zrovna ve městě. Podle toho, kam šel bratr, co šel na školu o dva roky dřív. Podle toho, že si podal 7 přihlášek na vysokou školu, tak na kterou ho zrovna vzali. Podle toho, jaký inzerát zrovna visel na úřadu práce, když on tam přišel první den - je to tak? A pokud jsou ambiciózní (= ctižádostiví), tak šplhají někde po nějakém žebříčku. A šplhají po něm od 20 do 30 nebo 35 nebo 40 let, aby zjistili ve čtyřiceti, že ten žebřík je opřený o špatnou zeď. A teď se směje ten, komu je 20, ale už ne tolik ten, komu je 40. A pak jsou lidé, kteří jsou borci a rozhodnou se ve 40 letech udělat nějakou velikánskou změnu a zkusí cestu B. A řeknou si: máme tady kapitalismus, tak to budu muset do té práce 40 km dojíždět, a holt to vypadá, že bez těch počítačů to nepůjde, tak já si to budu muset na stará kolena (= jako starý člověk, dávno po studentském věku) namlátit do hlavy (= naučit se to těžce), a vypadá to, že ta angličtina je důležitá, tak já se to asi začnu učit, bude to těžké, ale zvládnu to. Anebo seknou s prací a dělají na živnost, na IČO, to, co dělali dosud, aby bylo trochu víc (peněz) nebo dělají melouchy (= soukromé zakázky mimo pracovní poměr) o víkendech, aby si vydělali trochu víc - hledají nějakou cestu. Chápete? A zkusí nějakou cestu B, aby v 55 letech zjistili, že ani ten žebřík nebyl opřený o správnou zeď a nevede tam, kam chtěli. A to je sranda, když je nám 20, chápu, že se teď bavíte, ale ne až taková sranda. Pokud podle tohoto modelu si člověk zařídí celý život. A takhle žije 97% lidí. Je to tak? Určitě. Nejdřív - nikdy už není čas na to, zkusit nějakou cestu C - já nejdřív musím vědět, co je můj sýr, kam se chci v životě dostat, a pak mohu hledat cestu, která k tomu sýru vede. Je to tak? Protože - příklad: Můj sýr je mít lovecký zámeček s panstvím (napovídá posluchač). To je dobré, to je ale tvůj sen. Řeknu, co je můj. Tak lovecký zámeček s panstvím já na seznamu snů nemám, ale chtěl bych mít určitě vilu v Kalifornii a potom hlavní dům v Kutné Hoře. Určitě bych chtěl mít jeden byt v New Yorku a ještě jeden v Paříži, protože se mi ta města strašně líbí a chtěl bych tam trávit čas. Určitě bych se chtěl v životě seznámit s Dexterem Yagerem a strávit s ním nějaký čas. Určitě bych se chtěl seznámit s panem Coveym, který napsal Sedm návyků, takže můj cíl je jednou se s ním seznámit. Můj cíl je podívat se do San Francisca, na Seychely, do Singapuru, do Jižní Afriky, na Bora-Bora, do Kolumbie, do Kalifornie, na Havaj, do Himálájí a do Hong-Kongu a tak dál, můj sen je mít doma mořské akvárium a můj sen je udělat diamanta a dvojitého diamanta; můj sen je - a další a další a další a další věci. Jenom tady na tom papíru je asi 140 základních snů, které máme s manželkou a my je odškrtáváme. To znamená, když jsem chtěl koupit diamantové náušnice pro Katku, a koupil jsem je, tak jsem je odškrtl. Když byl jeden cíl - já nevím - vyzkoušet si bungee jumping, a vyzkoušel jsem si ho, tak jsem si to odškrtl. Když byl cíl udělat silvera, odškrtl jsem silvera, když byl cíl udělat golda, odškrtl jsem golda, když byl cíl mít jednadvacítku pod sebou, odškrtl jsem ji, když byl cíl jet do Portugalska na jednadvacítkovou dovolenou, teď tam vidím Orlando na příští rok, tak jsem to odškrtl. Chápete? Co vám dává lepší pocit, než když odškrtáváte svůj další sen? To je adrenalin, to je endorfin, to jsou všechny -iny, co existují. Odškrtávat svůj další sen. To je bomba. Byt v Kutné Hoře jsme odškrtli teď, právě jsme si ho koupili před dvěmi měsíci - a vždycky, když odškrtnete nějaký sen, to je bombastický pocit, protože pak máte obrovskou víru, že se podaří všechny ty další. Hele: když jich vyšlo 17, bude dalších 123? Absolutně. Proč by nešlo? Půjde. Proto je důležité, abyste svůj cíl měli na papíře, abyste věděli, co je váš sýr. Jestliže můj sýr je byt v New Yorku, byt v Paříži a byt v Kutné Hoře, jaký smysl dává nastoupit do místní továrny k pásu? Chápete? Musím přesně vědět, kam se chci dostat, a musím být zaměřený na to, kam se chci dostat, jinak vás pohřbí ti lidé kolem.

A vaše práce nastane zítra ráno. Dneska to bude dobré, věřte tomu. Cestou zpátky v autě budete ještě plní zážitků, tak se o tom budete v autě bavit, jo, večer ještě tolik rozptylujících věcí nepřijde, pokud na vás nečeká hromada žehlení a nějaké jiné práce, ale to bude celkem dobré. Ale přijde to zítra ráno, přátelé (v pondělí). Protože všichni jsou nadšení na semináři. Ale ne všichni už jsou nadšení v pondělí večer, ne všichni v úterý večer, ne všichni za týden a ne všichni celý měsíc do příštího semináře. Kdo ví, o čem mluvím? Potřebujete zařídit, abyste byli přesně zaměřeni od rána do večera na to, kam se chcete dostat a jak to zařídit. A jeden ze způsobů, jak to zařídit, je, že jste si to teď napsali na ten papír. Protože teď už zase máte tu vizi čistší, kam se chcete přesně dostat, protože jste to naškrábali na kus papíru a museli jste to vymyslet. Je to tak? Ale to potřebujete zařídit i zítra, to znamená, že jedna z nejlepších věcí, co byste mohli zítra ráno udělat, až vstanete: než začnete řešit běžné věci, vzít tenhle papír a podívat se, co byste mohli ten den udělat pro to, abyste se dostali k těm věcem, které jsou na tom papíru. Protože pokud ty věci neuděláte, papírech, tak to byl den úplně na houby. Víte to? A byl to den úplně na houby, i když stihnete udělat zprávu pro šéfa, a pomůžete bráchovi na baráku (= stavět dům), a vyřešíte nějaké další věci, které zrovna máte řešit, tak to bude den na houby, protože se neposunete blíž k těm věcem, které chcete. Dává to smysl? (Jo.) Dobře. To je ten terč, do kterého střílíme. Když máte terč, můžete se trefit; když nemáte terč, netrefíte se. Když nevidíte sýr, tak nevíte, kterou cestu si vybrat. Jo? Když máte jasný sýr, tak vidíte, kam se dostat a víte, jak se tam dostanete. Lidé si plánují svoji dovolenou víc, než si plánují celý život. A to je jeden z jejich problémů, proč jsou neúspěšní. Jak říkám, lidé plánují dovolenou víc, než kam se chtějí dostat v životě. Je třeba vědět, kam se chcete v životě dostat. Hele: hlavní obrázky, první, na co jsem přitloukl skobičky do zdi, jsou ty, na kterých je těch pět našich základních cílů. Protože něco chci mít v obýváku na očích, aspoň ty chviličky, co se tam zdržuji, když jsem zrovna doma, tak abych viděl ty věci. Chápete? Na ničem ostatním tolik nezáleží, protože to jsou ty věci, které jsou můj sýr, to jsou ty věci, které mě dostanou tam, kam já se chci v životě dostat. Kromě toho v tomto (teď bude trocha filosofie, jo?) - je v tom štěstí? Který člověk je šťastný? Víte, který člověk je šťastný? Šťastný člověk je ten, kterému se - jednoduše, obecně řečeno - kterému se v životě daří dostávat to, co chce. Je to tak? Ať je to cokoliv. Ten, komu se daří dostávat v životě to, co chce, je šťastný. Nešťastný je ten, kterému se nedaří dostávat to, co chce. Nešťastný kluk je ten, co chce holku, která ho nechce. Nešťastný je člověk, který by chtěl být s rodinou a nemůže, protože musí chodit do práce. Prostě člověk, který nemůže dostávat věci, které by chtěl, není tak šťastný jako někdo, kdo může dostávat věci, které by chtěl.

Já se vás zeptám: jak si myslíte, že jsme s manželkou šťastní? Schválně se nad tím zamyslete. To je těžké soudit, protože nás neznáte. Jak moc si myslíte, že jsme s manželkou šťastní? Když máme 140 věcí, které chceme? Sedmnáct jsme už odškrtli a teď jdeme po dalších pěti. A víme, že se nám každá splní. Jaký pocit máme ze sebe? Jsme na pospas okolnostem, anebo my si můžeme úplně určit, co v životě bude? Jaký to je život? Když si sedneš, vezmeš tužku a určíš, jaká bude budoucnost? Chápete to? Jaké by to bylo, sednout si, vzít tužku a určit, jaký bude život? A tak to je. Tak to je. Když to neuděláš, tak ti budoucnost holt určí někdo jiný. Vláda, zaměstnavatel, rodiče, manželka, sousedi, já nevím... Cíl je, abychom dokázali být zaměření a plánovali si každý den podle cílů. Já musím vědět, že to, co dnes udělám, mě dovede k tomu cíli a k tomu, co chci, jinak to byl prostě a jednoduše zbytečný den. Ta cesta za těmi vašimi cíli je cesta k tomu, abyste byli šťastní. Je to ta nejdůležitější cesta, kterou máte na starosti, a nejdůležitější věci, které máte ten den zařídit, a vy se nesmíte nechat pohltit těmi dennodenními naléhavými věcmi, které na vás budou útočit. Všechny ty drobnosti, které vám plánují ostatní lidé, všichni ti nadřízení a majitelé firmy a představy vašeho partnera a učitelé, které máte ve škole a rodiče a další a další lidé, kteří budou ovlivňovat váš život, pokud vy ho nevezmete do svých rukou a nebudete ho ovlivňovat sami. A je to o těch prioritách (= přednostech: co považuješ za nejdůležitější, co za důležité a co za nedůležité). Já slyším lidi, jak mi říkají: víš co, ale já musím dodělat tu zprávu pro šéfa. Já musím jít pomáhat bratrovi na barák. Hele, já musím vzít manželku na dovolenou, to si nedokážeš představit ten tanec, kdybych ji tam nevzal, jo? Hele, já musím - já musím - já musím - já musím. Hele, já musím na volejbal, protože by jich jinak nebylo šest, víš? Chápete? Nemusíte vůbec nic. Víte, co musíte? Jít v životě tam, kam chcete. To musíte, abyste byli šťastní. Chápete, co myslím? Já nejsem propagátor bezohledného přístupu, že nepomohu bratrovi na baráku. Pomozte bratrovi na baráku. Ale ne za tu cenu, že ten den neukážete plán, který vás posune k vašemu snu. Možná ukažte bratrovi, že vám na něm záleží, a běžte tam v sobotu dopoledne mu pomoci, ve volné chvíli, ve volném čase, ať vidí, že se staráte. Ale tedy - jestli by to, že nebudete mít v tomto obchodu ten odznak, který chcete, aby vás to vedlo k vašim snům, mělo znamenat, že bratrovi postavit dům nepomůžete - no tak k němu nechoďte. Dává to smysl?

Že jedna věc je důležitější než druhá, to je fakt. Dává vám to smysl? Že se musím vymanit z těch "musím", a rozhodnout se, co chci? Cítíte rozdíl mezi "musím" a "chci"? Hele, nemusíte skoro nic. Je vaše volba, jestli chcete nebo ne. A tato volba je těžká, protože já třeba nemám disciplínu. Vy jste tu slyšeli, že mě odevšud vyhodili. Proč si myslíte, že mě odevšud vyhodili? Já vám řeknu, proč mě odevšud vyhodili. Mě odevšud vyhodili právě proto, že jsem neměl disciplínu. Já jsem neměl disciplínu cvičit na housle, já jsem neměl disciplínu na cokoliv. Já jsem neměl disciplínu ani vzít si sešit do školy. Kázeň - nula. Disciplína - nula. Jo? A je těžké pro mě a pro moji osobnost - kdo z vás mi rozumí? A má s tím trošku problém, s tou disciplínou? Tak teď mluvím pro vás. Jestli s tímhle máte problém a máte problém věnovat se těm věcem, které chcete, tak to musíte udělat jinak. Tlačit na sebe, to na mě nefunguje. Takové to mlácení do stolu "teď to udělám" a "dneska se prostě na všechno vykašlu a teď to" - to mně vydrží tři minuty. (Smích.) Budete to muset udělat tak, že nebudete na sebe tlačit, ale budete se táhnout. A já teď vysvětlím, co mám na mysli. To tlačení by bylo nutit se do věcí, které víte, že by bylo správné dělat. Jo? Vy víte, že tady v tom byznysu vynikají tak dobré morální principy, a když oni říkají, že by bylo dobré ukazovat plán, tak by se to mělo dělat. Ale to člověku s takovou disciplínou, jako mám já, nestačí k tomu, aby se zvedl ze židle a šel něco dělat. To se spíš přikryju a usnu. (Smích.) Ale musíte se táhnout, to znamená musíte v sobě úplně rozžhavit tu touhu po těch věcech, které chcete, tím, že se na ně maximálně zaměříte a ono vás to bude táhnout. A to je snadnější nechat, než se muset tlačit. Cítíte ten rozdíl? Když něco strašně chci, a já některé věci, co jsem četl, fakt strašně chci, ale šíleně, tak pokud mě to táhne za těmito věcmi, věřte mi, že mě ty ostatní věci nezajímají. Hele, já jsem šel v tom zaměření tak daleko - já bych to nikomu nedoporučil, tohle není žádná konsultace lidem, že to mají takto provozovat - ale jak jsem řekl: u mne to bylo tak jasně dané, že já jsem věděl, že pokud by to přišlo do takového konfliktu - nikdy se to nakonec nestalo - ale pokud by to přišlo do takového konfliktu, že mi šéf řekne: o víkendu budeš v Budapešti, a zrovna bude seminář - tak já dávám výpověď. Nikdy jsem se k tomu nedostal, takže nikdy se to nestalo. Ale to byl postoj, s kterým já jsem k tomu přistupoval. Oni pořádali několik let za sebou nějaký nesmyslný, idiotský výlet na Balaton. Jo? Tam se prostě sešli všichni zaměstnanci a měli tam zadarmo jídlo, takže všichni z levého horního kvadrantu se na to celý rok těší, žejo, ulejí se 4 dny z práce a ještě se tam nabaští zadarmo, a zaplavou si v bazénu v drahém hotelu, tak na to se všichni těšili hrozně, samozřejmě, a to bylo vždycky, když bylo Free Enterprise Celebration (= velký seminář byznysu). Víte, co jsme dělali? Jeli jsme ve čtvrtek večer autem, zatímco ostatní letěli letadlem, tak já jsem jel autem, na Balaton, za svoje peníze, za svůj benzín, s Katkou, která řídila na střídačku se mnou, abychom to uřídili, je to ještě 80-100 km za Budapeští, to jsme jeli autem, na ten Balaton, abych já se tam ukázal, aby mě management (= vedoucí) viděl, poněvadž jsem se rozhodl, že se ještě nenechám propustit, ve čtvrtek večer jsem se tam ohřál, Katce jsem zařídil bydlení v Budapešti, v bytě jednoho mého kamaráda, aby tam mohla přespat, ta se tam kousala nudou, den a půl, v pátek večer já jsem skončil na tom Balatonu a přes noc jsme řídili do Polska, do Katovic, když byl (Free Enterprise) v Polsku, anebo jenom do Brna, když jsme byli šťastnější a Free Enterprise byl v Brně. Abychom byli ráno nastartovaní v Brně na Free Enterprise Celebration a zároveň mě management firmy viděl na Balatonu, oni pak už byli v sobotu a v neděli opilí, tak už by to nešlo, tam jsem nebyl, (smích) ale - chápete, co myslím? A pokud by to došlo tak daleko, že by to bylo buď-anebo, tak já jsem na Free Enterprise Day. Můžete si říct, že jsem cvok (= blázen), že bych se kvůli tomu nechal vyhodit z práce. Ale za to já budu mít Mercedes. (Potlesk.)

Tak. Já vám řeknu poslední dvě věty k zaměření, protože končíme, a myšlení nechám na druhou půlku. Souhlas? (Jo.) K tomu zaměření chci říct: my jsme všechny časové a finanční - ty jsou nejdůležitější - časové a finanční priority podřídili tomu cíli, který teď máme. Stálo nás to velké peníze, jen za ten Balaton bylo X tisíc benzínu, stálo nás to to, že to bylo pro Katku veliké nepohodlí, bylo to i pro mě veliké nepohodlí, a tak dále, určitě by bylo jednodušší sednout si do letadla a být vyspalý, jo? Ale dělali jsme to, protože všechny priority časové i finanční se podřídily byznysu. Úplně na rovinu (= po pravdě). Můžu na rovinu? (Jo.) No počkej, aby to tady všichni unesli. Já se zeptám. Můžu teď říct něco na rovinu? Ano? (Jo!) Takže úplně na rovinu. To, přes co se Katka těžko dostávala. Já vím, my jsme vám o tom dnes byli něco říkat, ale bylo hodně breku doma, hodně breku. Jasné rozhodnutí: nic se nekupuje a nikam se nejede, dokud nebudeme mít 21%. Tečka. Nic se nekupuje a nikam se nejede, dokud nebudeme mít 21%. Nový byt? Až bude 21%. Dovolená? Až bude 21%. Chápete? Nic se nekupuje, všechny peníze jdou do byznysu. Nikam se nejezdí a nic se nekupuje; až budeme mít 21%, tak si to vynahradíme. Ve druhé půlce vám povíme, jak si to vynahrazujeme za tento poslední rok. Myslím si, že se vám to bude docela líbit, co se může v životě člověka změnit za jeden jediný rok. Já vám děkuji za pozornost, a těším se na tu druhou půlku, mějte se super! (Potlesk, hudba.)

Martin Benda:

Přátelé, očekával jsem hodně, ale tohle jsem fakt nečekal. Máte takový pocit z toho? (Ano!) Já si myslím, že nemusíme víc dodávat k tomu, co teď Mark ukázal.

Martina Bendová:

Já si myslím, že to je teprve ta první část a že druhá část bude ještě o to lepší, věřte mi. Takže máme se ještě na co těšit, protože ten den teprve bude gradovat a to nejlepší se teprve blíží. Takže pokud vy si myslíte, že jste v nějaké situaci, máte nějaké problémy v životě, nevíte, jak dál, tu odpověď jste dostali teď, to máte na tom seznamu vašich snů. A v druhé části dostanete i návod, jak oni na tom byli a jak na tom budou.

Martin:

Já bych chtěl jenom uvést knížku, kterou si můžete koupit dole v přízemí, která se jmenuje Rozhovory s milionáři. Je to úžasná, úžasná knížka, která nám dává ten způsob myšlení těch tříprocentních, jo? Nevím, jak byste se dívali na knížku Rozhovory se zaměstnanci. (Smích.) Jo? Tu čte těch 97%, jo, takže vyšla knížka ve správnou chvíli na Markův seminář, na jeho způsob myšlení.

Martina:

Jakmile začnete číst pár stránek, tak pochopíte, že to je přesně ta správná knížka o startování od dnešního dne, protože dnes jste se dozvěděli a dozvíte informace "jak". A ta knížka vám pomůže k tomu prvnímu kroku, k tomu odstartovat náš plán.

Martin:

Takže máme hodinu pauzu (= přestávku), v 15 hodin startujeme druhou část. Prosím, přijďte včas, abyste náhodou o něco nepřišli. Dobrou chuť! (Potlesk, hudba.)

Druhá část

Mark Djirasa:

Kdo si dělal poznámky, bude tam mít všechno, ale kdo těch poznámek tolik neudělá, tak to, s čím odjede na konci, to je to nejdůležitější. Takže - všechna ta témata, která my se teď chystáme probírat, jsou ještě mnohem důležitější než všechno, o čem jsme mluvili doposud. Já jsem říkal, že v té první části to nejdůležitější, o čem mohu mluvit, je zaměření a myšlení. A bavili jsme se o tom, že je strašně důležité, aby člověk zůstal zaměřený na ty věci a kam se chce v životě dostat, protože to je to, co dělá celý ten rozdíl zítra ráno. Protože ti z nás, kteří zůstanou zítra ráno zaměření na to, aby šli za svým snem, jsou ti, kteří vyhrají a kteří si ty sny splní. A to je celý ten rozdíl. Protože dnes tady odpoledne jsme nadšení úplně všichni. Dnes tady odpoledne máme všichni, věřte mi, úplně stejnou šanci odstartovat v životě tím správným způsobem. Zrno se začne oddělovat od plev od zítřka od rána. A až do příštího semináře. Proč se tady nikdo neusmívá - smějte se! (Smích.) Já jsem říkal, že zaměření je hrozně důležité. A protože zaměření je hrozně důležité, tak mě napadá, že už to začíná být nebezpečné, protože už to bude dvě a půl hodiny, co jste naposledy koukali na svoje sny. Takže teď je nejlepší čas vytáhnout z tašky ten papír, který jste si napsali před chviličkou a znovu si to oživit, protože bez toho nemůžeme jít dál. Jo? Dvě a půl hodiny je moc dlouhá doba na to, aby si člověk nepřipomněl, kam v životě jde. Takže: já doufám, že je máte po ruce a že už zase vidíte věci, po kterých jdete, protože to je naše dnešní téma - naše dnešní téma je, dostat se k tomu, co máte na papíře. Co je k tomu potřeba: správným způsobem přemýšlet a to myšlení byla nejdůležitější změna pro nás. My jsme tady potkali během přestávky a ještě před seminářem spoustu lidí, kteří se nás ptali přesně na to, co se nás ptali ve všech skupinách, po celé republice - my teď děláme semináře - a to je jedna jediná věc: co se změnilo v tom našem byznysu, že najednou to odstartovalo a najednou to začalo růst potom, co jsme v tom byznysu byli více let a fungovali jsme v tom byznysu pořád. Jak jsem říkal, my jsme byli na ten systém napojeni a pracovali jsme na tom obchodu a ta největší změna byla v našich hlavách. Ta největší změna se odehrála koncem loňského roku v našich hlavách a to změnilo úplně, úplně všechno. Kdo byl v červnu na semináři Ricka Setzera? Můžeme je vyzkoušet? Jo? Co byla nejdůležitější myšlenka, kterou tam Rick Setzer v červnu říkal? (Odpovídají.) Ano. To, co tam říkal Rick Setzer, bylo: Not what you know, how you think. Není to to, co víte, je to to, jak přemýšlíte. Není to v tom, co víte, je to v tom, jak přemýšlíte. To je celý rozdíl. Ten způsob přemýšlení je velice důležitý, a jakým způsobem do sebe dostat dobrý způsob přemýšlení? Já jsem přesvědčen, že nejlepší způsob, jak stabilně směrovat svoje přemýšlení správným způsobem, je číst. A to není nic extra magického, jo? Já vím, že spousta z vás jste na x-tém semináři (= už jste byli na mnoha seminářích) a já vás ještě poprosím o jednu věc: protože spoustu věcí, které už jste několikrát slyšeli a dneska je slyšíte znovu, máme často chuť pouštět jedním uchem tam a druhým ven - je to tak, jo? - mohl bych vás poprosit, jestli byste mohli všechno zapomenout, co jste do dneška slyšeli? Teď, jo? Mohli byste? Takže: jste tady dneska poprvé, zatím nic nevíte, jste jako houba připraveni nasát to, co vám pomůže, nic jste předtím neslyšeli, nad ničím nemáváte rukou, že to slyšíte po páté nebo po desáté, ale představte si, že to slyšíte - tu zlatou informaci - úplně poprvé. Čtení je to, co nám nejvíc pomůže udržet svoje myšlení správným směrem.

Čtení. Číst je důležité, a je důležité číst správným způsobem. Nejdůležitější věc ohledně čtení je číst pravidelně. To znamená: nejde načíst si v sobotu odpoledne na celý týden dopředu, nejde si teď něco přečíst a spoléhat na to, že mi to vydrží zbytek života. Čtení je proces toho, kdy vy nějakou chviličku ve dni, vždycky když si vyhradíte čas na čtení - super by bylo klidně dvakrát denně pár minut - zase směrujete tu střelku svého života, ten kompas, správným směrem. Dává to smysl? Čím častěji jste schopni tohle udělat, čím častěji jste schopni vytáhnout ten papír a podívat se na věci, po kterých jdete, čím častěji jste schopni podívat se do nějaké knížky a zase se zaměřit na ty správné principy, tím víc to bude ovlivňovat všechna ta rozhodnutí, která v životě uděláte. Víte to, že každý se má podle toho, jaké sám udělá v životě rozhodnutí? Každý den se rozhodujete, jestli zvolíte program v televizi, nebo jestli budete někoho kontaktovat. Každý den se rozhodujete, jestli tohle bude pro vás důležitější nebo tamto. Každý den se rozhodujete o spoustě a spoustě různých věcí, které ovlivňují celý váš život. A ta rozhodnutí podléhají tomu, jak přemýšlíte. A tím lépe se budu rozhodovat, čím víckrát to pořád směruji k těm důležitým věcem. Jako třeba, že jsme zase vytáhli ten papír a podívali se znovu na věci, které chcete. Jako třeba, že vezmu knížku do ruky a vracím se k těm myšlenkám a principům, které mě mohou dostávat dál. To je důvod, proč tu knížku čtu pětadvacetkrát. Jo? Já nejsem mentálně postižený, abych potřeboval ty věci číst 25-krát, abych věděl, co tam je. Já si to potřebuji číst 25-krát, abych dostal pod kůži (= do podvědomí, abych se tím řídil) to, co tam je. Jo? A já pevně věřím, že v průběhu dalších 10 let se mi to zase 25-krát podaří. Takže čtení je to, co může mít největší vliv na myšlení.

Veliký vliv na myšlení má - pokud máte někoho blízkého, za to já velmi děkuju Kačence, protože to je asi to nejdůležitější věc, kterou pro mě udělala - ona mi to nachystala ještě jednou, jo, ale kromě toho nejdůležitější věc, kterou pro mě udělala, je to, že mi pomáhá hlídat způsob, jakým přemýšlíme, tím, že hlídáme, co říkáme. Já nevím, kdo z vás to považuje za jak moc důležité, ale já vám řeknu jednu věc. To je jeden z nejsilnějších způsobů, jak hlídat, co vám tady proudí mezi těma ušima. Hlídat, co říkáte. Jo? My, když jsme se rozhodli, že budeme pozitivní a že se zaměříme správným směrem, my jsme se vykašlali na všechny sarkastické vtipy, na všechny přihlouplé negativní poznámky, my jsme prostě všechno, co není pozitivní, všechno, co nás nevede k dobrým věcem, všechno, co není hezké, všechno, co není pochvalné, všechno, co není pozitivní, všechno, co nekomentuje dobré věci, dali stranou. A když já něco řeknu jinak, tak mě Katka hned okřikne a musím to říci lépe. Teď mě o přestávce volal jeden člověk ze skupiny - já se z něj zblázním - a já jsem zavěsil sluchátko a Katka říká: Kdo to byl? já říkám: Ten a ten, já z něj zešedivím. Jo? A Katka se na mě okamžitě podívala přísným pohledem a já jsem hned opravil svoji formulaci a říkám: Ten a ten, náš budoucí diamant. (Smích, potlesk.) Co říkáte, to si myslíte. Co si myslíte, tím se stanete. To je fakt (= pravda). Hlídat, co říkám, může obrovsky pomoci nasměrovat myšlení správným způsobem, a hlídat slova, která vycházejí z vaší pusy během celého dne, během celého týdne, během celého vašeho života, je jednou z nejlepších metod, jak si pohlídat, aby ten obsah hlavy byl správný. Jo? A to je důležité. Možná někdo z vás prodal více lístků na seminář, než mu tady dnes sedí lidí. Stalo se to někomu? Jo? Měli jste víc lidí, kteří řekli, že určitě přijedou? Znáte to? Co já řeknu? Mohu říci: hele, tři lidé nepřijeli, to teda stojí za bačkoru. Anebo mohu říci: to je super, konečně jsme poznali, s kým máme opravdu pracovat. Cítíte ten rozdíl? Jo? Já si programově vymývám mozek pozitivními informacemi, které mě vedou k pozitivním cílům. Protože: to je celý ten rozdíl, soustředit se na to, jestli je ta sklenička z půlky prázdná, nebo z půlky plná. Chápete mě, co myslím? Někdo se soustředí na tu prázdnou část, a bude mu ubývat. Někdo se soustředí na tu plnou část, a bude mu přibývat. Víte to? Spoustě lidí přijde strašně nespravedlivé, že kdo nic nemá, přichází i o to. Všimli jste si, že spousta lidí je na tom v životě hrozně špatně, a potká je ještě něco horšího? A pak vidíte lidi, kteří plavou životem, úplná pohodička, a potkává je jedna super věc za druhou. Tak to strašně často je. Víte, proč to často tak je? Je to často právě proto, že ti lidé, kterým se v životě nedaří, nechápou, že když budou koncentrovaní na to, že se jim nedaří, když budou koncentrovaní na tu bídu, nebo na svoji depresi, na ten smutek, nebo na to, co se jim v životě nedaří dělat, tak že k sobě právě přivolávají další věci podobného typu. Protože jsou soustředění na to, co v té skleničce chybí, tak ona se bude dál vyprazdňovat. Protože na to, na co se soustředíte, tam směřujete. Dává to smysl? To bylo pro nás hrozně důležité, protože my jsme byli hodně frustrovaní (= měli dojem, že je to marné) z toho, že se nám nedaří v byznysu dostat se dál - a teď si myslím, že řeknu docela podstatnou věc pro vás pro všechny - nebo pro vás všechny, kteří jste v podobné situaci - teď poslouchejte: je to, jak jsem říkal. Já jsem spoustu let říkal takovéto věci, schválně, jak vám budou připadat. Seděli jsme s downliny, jo, s takovými, kteří už třeba měli vyšší odznaky, a my jsme mluvili a přemýšleli a komunikovali spolu tímto způsobem: "Sakra, takhle to už dál nejde, musíme s tím něco udělat, prostě takhle to nejde, smrdět na osmnácti, už musíme hergot udělat tu jednadvacítku, musíme se do toho opřít, musíme s tím pohnout, prostě takovýmhle způsobem už to nejde dál" (při každé čárce bouchne do stolu). - Já jsem neměl pocit, že to je negativní přemýšlení. Protože přece to směřovalo k 21%! Přece to znamenalo, že jsem člověk, kterému to není jedno! Přece to znamenalo, že se nevzdávám! Je to tak?! A není. Víte, co to všechno znamená, totiž? Všechno, co jsem vám teď řekl, znamená jednu věc: že to nejde. Chápete? Že se vám nedaří. Protože když mlátíte pěstí do stolu: "Takhle to dál nejde, musím to změnit, pořád nemohu smrdět na 18%, musím se pohnout někam dál, tohleto prostě už nemůže jít dál, prostě, tolik let zamrzlý na odznaku!", tak jinými slovy říkáte, že se vám nedaří. Že to nejde. Já pevně věřím, že jsou tady lidé, kteří tohle chytili. Že to vám změní život. Že to bude jiné. A místo toho jsme se začali koncentrovat na věci, které máme, věci, které se daří, věci, za které můžeme být vděční, věci, které se nám líbí, které jsou v životě super. Začali jsme být více vděční za to, že jsme zdraví, začali jsme být více vděční za to, že máme tento byznys, začali jsme být více vděční za to, že máme šanci hledat cestu za úspěchem. Začali jsme být více vděční za všechno pozitivní, co se odehrálo v naší minulosti. Protože být pozitivní, to znamená ... Dává tohle smysl? Jo? Hlídejte, co říkáte. Hlídejte, jak přemýšlíte. Hlídejte, co říká váš partner - jestli Katka je něco, tak Katka je policajt na to, jakým způsobem já přemýšlím. U nás doma se nemluví negativně, žádné sarkastické poznámky, žádné negativní přiblblé vtipy, žádné černé humory a podobně. Soustředíme se v životě svým myšlením na věci, které chceme. Ignorujeme věci, které nechceme. Dává to smysl? Jo? Takže vděčnost bylo to, co nám pomohlo se změnit. Znáte určitě knížku ... ? To byla knížka, ve které je kapitola, která se jmenuje Vděčnost. A v té kapitole já jsem pochopil to, co jsem vám teď před chviličkou říkal. V té knížce je kapitola, která se jmenuje Vděčnost, a ta je přesně o tomto. Protože - já vám vysvětlím, co je ta mechanika, která toto způsobuje. Člověk, který není vděčný za to, co teď je, a je frustrovaný tím, že není tam, kde by chtěl být, a to může být spousta z nás, kteří teď sedí v sále, pokud nejste vděční za to, že teď jste, tak vytváříte negativní centrum přemýšlení. Negativní přemýšlení vám přinese negativní věci do života. To neznamená, že má být člověk spokojený, že musí chodit do práce. Ale najděte to dobré, co máte v životě, a na to se upněte, na to se soustřeďte, a bude vám dobrého přibývat. Slyšeli jste někdy, že do plných kádí se přidává snáz? Přísloví? To je ono.

Víra. Víra patří k myšlení a je to jeden z největších rozdílů ... je schopnost uvěřit, že se to podaří. Já mám pro vás teď strašně dobrou zprávu: věřit můžete úplně všichni, že se vám to podaří. A možná někomu z vás, pokud nerozumíte tomuto principu, přijde trochu pokrytecké (= falešné), že přijde speaker na pódium a řekne: všechny vás mám rád, všem vám věřím, že budete diamanti, vy řeknete, jak ví, že já budu diamant, v životě mě neviděl, tak to plácne do publika, to jsou fráze, co oni opakují s pódia ... To když někdo říká, tak to znamená, že neporozuměl tomu, co to znamená moci nebo nemoci věřit v sebe. Protože speaker s pódia může říci, že věří každému z vás, protože on může věřit každému z vás. Protože my víme jednu jedinou věc: víte, co víme? Že úplně každý může mít 21%. My víme, že úplně každý může mít 21%. Úplně každý, jednotlivý z vás tady v sále může udělat 21%. Proto já mohu udělat takhle rukou do sálu a říct: každý z vás může být 21%. A není to laciná fráze, kterou bych tady hodil do vzduchu, ale je to vážně míněná, skutečně vážně míněná věc, protože každý z vás může udělat jednadvacítku. Protože tady není nikdo, kdo by ji udělat nemohl. A víte, proč tady není nikdo, kdo by ji udělat nemohl? Protože žádná fakta (= skutečnosti) nehrají roli. Chápete? Žádná objektivní fakta nehrají roli (= nemají význam). To, jak moc jsme zdraví nebo nemocní, na to nemá žádný vliv. Jak moc jste hezcí nebo oškliví (vy jste tady dnes všichni moc hezcí), to nemá žádný vliv, to nehraje žádnou roli. Jak moc jste staří nebo mladí (tady jsou všichni mladí duchem, je tu hodně mladých až s neuvěřitelně nízkým věkem), nehraje žádnou roli. Co jste dosud dělali, nehraje žádnou roli. A jakou máte manželku, pokud se rozhodnete, nehraje žádnou roli. (Ženský smích.) Já jsem slyšel chlapy, kteří říkali: no , tobě se to dělá, když Katka je taková příjemná - on ji tedy nemá na očích pořád, ale jednak - (smích) ale jednak to stejně nehraje žádnou roli. Já když jsem udělal rozhodnutí, že budu úspěšný v tomto obchodu, tak to bylo ještě předtím, než jsem poznal Katku a než jsme se vzali. To bylo jasné rozhodnutí. A jak já říkám, přes to nejel vlak (= muselo to být, nechtěl to nikdy změnit). To bylo hotové. Už nemělo na to vliv, jak se ožením. A pomohlo mi strašně moc to, že třeba Katka mi pomáhá správným způsobem přemýšlet. Protože to je snad nejdůležitější věc v životě a zrovna v té nejdůležitější věci v životě mě ty moje extáze zadrží. To je snad ještě důležitější, než kdyby mě zadržela ve všech ostatních. Ale ani to nehraje roli, pokud se rozhodnete. Prostě a jednoduše, na žádných faktech nezáleží. Člověk, který pochopí, že na žádných faktech nezáleží, tak potom chápe, jak my můžeme všem lidem věřit. Rozumíte? Proto my můžeme říct, že každý může být úspěšný, protože na já to, abych řekl, že budete jednadvacítky, pokud se rozhodnete, vůbec nemusím znát vaši rodinnou situaci. Vůbec nemusím znát vaši finanční situaci. Vůbec nemusím znát, jaký máte život za sebou. Protože to s tím nemá vůbec co dělat. Na žádných faktech nezáleží. Kdyby záleželo na faktech, tak by nebyly všechny ty příhody všech těch milionářů, kteří jsou úspěšní a pocházeli z nejmenších vesnic, z nejopuštěnějších samot a s největšími handicapy a bez domovů a slepí a nemocní a na vozíčku, a začínali v 70 letech anebo také v 18 letech - chápete? Nic z toho nemá žádný vliv. Nic z toho s tím nemá nic společného. Když si uděláme průřez těmi 21%, kteří tady sedí - já přesně neznám jejich povolání - ale budou to lidé tak různých sociálních skupin, tak různých věkových skupin, tak různého původního povolání, přemýšlení, povah různých. U nás v naší skupině Romana Čížka, ve které teď právě pracujeme, - on má větší skupinu mnohem -, ale v té skupině, ve které třeba jezdíme na semináře, máme jednu 21%, kluka, který to udělal ještě na střední škole. Ve třeťáku začal dělat byznys, ve čtvrťáku jel do školy poprvé autem, ve čtvrťáku maturoval a vydělával si víc, než zkoušející komise součtem. (Smích, potlesk.) To je jedna jednadvacítka. Vy ho znáte, Jindra Čížek. Druhá jednadvacítka: Roman Čížek. Tanečník, který studoval práva. To je něco úplně jiného. No, on je pak nedodělal, on zjistil, že být diamant je výhodnější, takže tam zbytečně nechodil. Třetí příklad: Blanka Marešová. Žena po čtyřicítce se čtyřmi dětmi doma. To je přece zase úplně někdo jiný. Další příklad: Vašek Pechl. Kluk, který dělal skladníka, a předtím 25 jiných zaměstnání, nevyučený. Cítíte ty rozdíly? Žádná fakta prostě nehrají žádnou roli. A my to víme. Jo? Já jsem ten, koho odevšud vylili (= vyhodili), než jsem se vším skončil. A protože my víme, že každý to může dokázat, potřebujeme si uvědomit, že vy to můžete dokázat a každý z nás musí vědět, že každý z nás to může dokázat. Každý z nás musí mít schopnost věřit v sebe. A já jsem tu vaši víru chtěl podpořit tím, abyste věděli, že na žádných faktech nezáleží. To znamená: to, že někdo z nás má problém v sebe věřit, je jenom omyl, který do vás zaseli lidé, kteří byli kolem vás, kteří věří na fakta. Protože lidé kolem věří na fakta, jo, že ta naše holka se s takovými zuby nevdá (smích), a věří - to není sranda! To je program, který zasévají rodiče dětem do hlavy - a věř, že když budeš takhle (špatně) prospívat, že se v životě neuchytíš - chápete, co myslím, jo? Jenže ti lidé lžou. Protože fakt života je, že 97% lidí se mýlí. Chápete to? 97% lidí - to, co vám bude říkat 97% lidí kolem, je omyl! Protože oni nemají recept na život. Protože jim se nedaří dosahovat věcí, které by v životě chtěli. Lidé, kteří patří do té skupiny lidí, kterým se daří dosahovat věcí, které chtějí, vám řeknou, že na žádných faktech nezáleží. A potom každý jednotlivý z vás, kdo tady dnes sedí, může. Není to hrozně osvobozující pocit? A to je opravdu - já se to tady snažím logicky vysvětlit, abyste si neřekli, že to je fráze. Všichni, každý můžete být na 21%. Je to možné proto, že na ničem kolem nezáleží. Prostě - celé rozhodnutí je tady ve vaší hlavě, v tom, jak vy zareagujete zítra ráno. Co budete od zítřka od rána dělat. To je celý rozdíl. Na ničem ostatním nezáleží. Jo? Kolik vážíte, jestli koktáte - na tom nezáleží. To nejsou podstatné věci. Víra je nesmírně důležitá. Jak se dá podporovat víra? Hele, víra se dá podporovat tím zase, na co se soustředíte. Když si budete každý den opakovat před zrcadlem - pokaždé, když se budete holit nebo, já nevím, malovat rtěnkou - ahoj, diamante, jsem diamant -, tak se vám bude zbytek rodiny smát. Ale vy zase budete mít peníze. To je ten rozdíl. (Potlesk.) Já jsem říkal Mercedes, přitom já chci bavorák, sedmičku. Já už jsem se také dlouho nepodíval na to, co chci, přitom já se musím také ujistit, že jdu tím správným směrem, to je důležité, tak - jo. Bavorák šestka nebo sedmička, třeba si vyberu oba (smích), pro Katku Porsche Boxster, určitě, určitě Lamborghini, to je klíčové, to určitě, vylézt na Mont Blanc, to je taky důležité, to stojí nějaké peníze, potom chci mít doma vlastní fitness, protože teď jsem zameškal posilování, takže potom si to musím naposilovat, ale u sebe doma, jo, jo - tohle je důležité, to nebudu číst nahlas, - a tohle je taky dobré. (Smích.) Víra je podstatná pro to, abyste mohli v tomto obchodu uspět. Víru můžete přiživovat tím, že se sebou mluvíte pozitivním způsobem, a že dáváte vy... Co vám ještě pomůže podpořit vaši víru, je jedna důležitá věc, a to neporovnávat se s ostatními lidmi. To byla další věc, která zabírala můj další výcvik ... porovnávání se s jinými lidmi. Chápete, kolik lidí mně uteklo? Bendovi začínali se mnou a už byli dávno 21%, a já smrděl na 18%. A to nejsou zdaleka jenom Bendovi. Chápete? Já jsem to na začátku tohoto byznysu zažil, že jsem patřil k nejdůležitějším lidem v tomto podnikání - ty první měsíce. A najednou se to úplně vytratilo. Ta moje kvalifikace nestačila ani na to, abych na velkém semináři trhal lístky. Chápete? Já jsem zažil, jaké to je, mít 800 lidí ve skupině, nebo 900, na začátku tohoto byznysu, a pak jsem nemohl ani trhat lístky. Protože 18% - osmnáctek je (spousta), že? Chápete? A to bylo nesmírně frustrující, a dokud se porovnáváte s někým jiným, je to v pytli (= špatné). Protože vždycky prohrajete. Víte, proč vždycky prohrajete? Protože když se člověk porovnává s někým jiným, tak porovnává svůj vnitřek s vnějškem ostatních lidí. Všichni dávají na odiv (= navenek, na pohled) to nejlepší. Všichni vypadají (dobře) v krásném světle, když s nimi mluvíte. Protože oni vám neřeknou o svých chybách. Dává to smysl? Jakmile vy se začnete srovnávat s ostatními lidmi, prohrajete a budete se cítit špatně. Budete mít nízké sebevědomí. Protože vy budete porovnávat svůj vnitřek, který znáte, jediný, s vnějškem ostatních lidí, který je vždycky nablýskaný. Navrch huj, (vespod fuj - přísloví) - jo? To je jednoduché. Neporovnávat se s lidmi je velmi důležitý princip pro to, aby se člověk mohl pohnout v životě dál. Každý má svoji cestu. Tak mně to trvalo 10 let, udělat 21%. Bude se mi někdo smát za to? Hele, stálo to za to, vůbec? (Jo.) Stálo to za to? (Jo!) Co říkáte? Stálo to za to? (Jo!!!) Taková je odpověď: že to stálo za to, protože když přijdu na třídní sraz, tak po čertech vidím, jak to stálo za to. (Potlesk.) Já si na to musím jednou udělat čas a vezmu třídní seznam a vezmu to jméno po jménu. A jde mi mráz po zádech. Kdyby se měl dělat průzkum... Jo? Takže to stálo za to. Hele: kdyby mě vyhodili ještě z dalších firem, stálo by to i tak za to? (Jo.) Přátelé, jo. Každý má svůj vlastní závod. Každý z vás má svůj vlastní závod. A závodíte jenom sami se sebou. Zbavte se jakékoli frustrace, že vedle vás soused začínal o měsíc dříve v byznysu a teď už tady byl na pódiu za 9% a vy máte teprve 3%. Berte to jako pozitivní motivaci: to je skvělé, ten byznys jde, mně se to podaří taky. Ale nesrovnávejte se s tím, jestli jste horší nebo lepší než někdo jiný. Protože to zabíjí sebevědomí každého člověka, a já vím, jak mě to strašně trápilo, když jsem viděl spoustu lidí, jako jsou třeba Bendovi. Já jsem jim samozřejmě přál ten úspěch, jo, ne že bych měl bledou závist, já ani bledou mít nemohu (smích), to nebyla žádná závist vůči nim, že oni už mají 21% a já je ještě nemám, tak to samozřejmě nebylo, ale byla to veliká frustrace uvnitř mě, že mně se to ještě nepodařilo. Chápete? Toho bylo potřeba se zbavit. Neporovnávejte se s ostatními lidmi. Každý má svůj vlastní závod, každý má jiné startovní podmínky, každý má jiné návyky životní, každý startuje z jiné pozice směrem k tomu úspěchu. To znamená: To, co dělají ostatní lidé, ať si dělají ostatní lidé. Záleží jenom na vás. Každý krůček, který uděláte, je pro vás strašně dobrý, každý krůček, který vás posune o sebemenší kousíček dopředu, je pro vás to důležité, co vás vede za vaším snem, a každý ať si doběhne do toho cíle, kdy chce - důležité je, že tam doběhl.

Myšlení: číst, hlídat, co říkám, víra, neporovnávat se. Každý z nás si ve svém podvědomí nese program, který nás vede životem. A to souvisí se všemi věcmi, které já jsem teď říkal, a jenom to dovysvětluje, jak je to všechno možné. To je program, který my zaséváme to toho svého fungování, neboli do podvědomí, jak se dočtete v chytrých knížkách, a to je program, který má každý z nás. Jaký je váš program ve vaší hlavě? Jaký je váš program? Je ten člověk, kterého vidíte v zrcadle, budoucí úspěšný člověk? Jo? Je ten člověk, na kterého se díváte ráno do zrcadla, ten člověk, který si v životě zaslouží žít v hojnosti, nadbytku a bohatství? (Ano!) A v pohodě a v klidu? Jo? Je to on? Nebo se to může podařit spíše nějakým jiným lidem? Ne takovým, jako ten v tom zrcadle? To je celý rozdíl.

Já o tomhle nebudu mluvit dál, to by mělo patřit do první části. A zase začne možná trochu zábava, protože já vám řeknu, jak jsem začínal s byznysem, možná se trochu pobavíte, kdo jsem byl a co jsem dělal, ale chci vám říct: nic důležitějšího, než jsme právě probrali, už neprobereme. Tohle bylo nejdůležitější. Kdo pochopil, jak je důležité věřit v sebe, a že může věřit v sebe, ať je na tom jakkoli. Kdo pochopil, že se nesmí porovnávat s jinými lidmi, kdo pochopil, že je strašně důležité vědět, co říkáme, jak přemýšlíme a jakým způsobem směrujeme svoje myšlení - a hlavně, především, kdo pochopil, jak je důležité soustředit se na tu plnou část té skleničky a ne na tu prázdnou, protože pak mu to bude přibývat, ten pochopil to nejdůležitější, co si mohl z dneška odnést.

Takže: střih, náš příběh. Jakým způsobem jsme začínali v tomto byznysu. Já jsem začínal v tomto byznysu sám, a já jsem chtěl, aby to nebyla jen švanda, případně sranda, tak jsem chtěl, abyste se u toho trošičku pobavili, jo? A poučili (pobavíte se určitě). Tak jsem chtěl, abyste se z toho trošičku poučili. A tak jsem z každé té věci, která mě potkávala, zejména ze začátku tohoto obchodu, zkusil vymyslet nějaké poučení, které z toho plyne, jo?

Takže první poučení: míra zasponzorování je nepředsuditelná (= nedá se předem odhadnout). Nepředsuzujte, komu ukážete tento byznys, protože já vám mohu garantovat (= zaručit) jednu věc: jestliže byste ho ukázali všem, tak mně byste ho neukázali, přátelé. Je škoda, že tady dnes není projekce, že bychom vám ukázali nějaké fotky, my s sebou někdy nějaké vezmeme, třeba z dovolené, to se pobavíte ještě jednou, až uvidíte naše fotky ze začátku tohoto byznysu. Jestliže si dokážete představit člověka, který je totálně (= úplně) ulítlý, který je totálně svobodomyslný, který nemá vůbec žádnou disciplinu, žádné životní závazky, takový prostě typický hipísák, vlasy jako mikrofon (= taková koule hustých černých kudrnatých vlasů), mně to neroste dolů, takže mi to roste jenom do šířky, jo, korále na krku, na ničem v životě nezáleží, jo, nesmíš se ničím svazovat, prostě pohoda, jo, jak to plyne, tak to plyne, jo, a jestli jsem něco nebyl, tak jsem nebyl prototyp úspěšného podnikatele. Protože kdybyste mě viděli, tak byste nevěřili, že bych mohl mít v životě nějaký úspěch, ani třeba těch 21%. První věc je: nepředsuzujte nikoho, protože to se nedá, lidé se mohou změnit, mohou být úplně jiní, za chvilku, pokud budou mít dostatečný důvod. Mně prorokovali učitelé jenom dvě budoucnosti, které mohou existovat: ta jedna z nich byla, že skončím pod mostem, a ta druhá byla, že v kriminále (= ve vězení). To byly jediné dvě alternativy (= možnosti), které měli, jo? Dokonce mi to řekl doslova jeden můj profesor, on to řekl v takové zvláštní situaci, když jsme někdy ve třeťáku na gymnáziu přilezli na sjezdovku úplně nahoru a já zjistil, že nemám hůlky, jo? Tam udělal takovou ošklivou poznámku, já jsem na ni nezapomněl, říkal: hele, ten Djirasa, to je úplně jiná mentalita, jakási, ten nemá vůbec žádnou odpovědnost, ten má všechno na háku (= je mu všechno jedno) - ten může skončit jedině pod mostem anebo na podpoře. Nebo v kriminále. Jo, takhle.

Takhle to bylo. To bylo očekávání, které ode mě měli. Taky jsem pořád slyšel, že určitě mě nikam nevezmou, a podobně, taky mě nikam nevzali, nejdřív, ale já jsem - jako - nebyl jsem takový ... Já jsem byl jenom člověk, který byl lehkomyslný, a to dost lehkomyslný, ale já jsem měl třeba plný rozvrh, jenže když mně ukazovali tento byznys - z toho plyne poučení: nedávejte pozor na to, kdo má čas, kdybyste si říkali, že nikdo nemá čas, tak můžete sponzorovat lidi s jakýmkoli rozvrhem, protože lidi, kteří v tom uvidí šanci, po tom drapnou stejně.

Já jsem věděl, že chci být bohatý, mně se to líbilo, a já jsem věděl, že chci být bohatý, jo? Já bych šel do čehokoliv. Já jsem si přečetl ve druháku na střední škole lísteček, viselo to někde na autobusové zastávce, příležitost vydělat peníze, a tak jsem tam hned šel, vyklubal se z toho nějaký Herbalife, já jsem nevěděl, co to je, ale chtěl jsem do toho hned vstoupit, oni mě jenom nevzali, že mi ještě nebylo 18. Chápete? Já bych šel do čehokoliv. Já byl připravený najít příležitost. Já jsem věděl, že nechci 40 let pracovat někde a dělat na někoho jiného. Chápete? Já jsem věděl, že chci mít super věci, že se chci mít skvěle, že chci mít úžasný životní styl, ale nevěděl jsem, jak. Hledal jsem zoufale cestu. Ta cesta v tu chvíli mně připadala, že bych mohl být makléřem na burze, a tak jsem si tak snil - tenkrát šel zrovna film Pretty women, že -, že kdybych si na úvod udělal manažerskou školu, to byla škola se zaměřením na makléřství, předtím jsem se ale musel přihlásit na peďák (= pedagogickou), aby mě nevzali na vojnu, tak jsem šel studovat peďák do Berouna, přestěhoval jsem se do Prahy, tam jsem dělal tu manažerskou školu, a představoval jsem si, že do 30 let bych pracoval pro nějakou firmu jako makléř a tím bych si ušetřil peníze na vlastní místo na burze, a potom bych tedy zbohatl na burze, a řekněme v 35 bych mohl být milionář. Ale věděl jsem, že to bude dřina, a že to bude 15 hodin, prostě, že to bude hrozně těžké, a dnes vím, že by se to ani bývalo nemuselo podařit. Ale strašně jsem chtěl, a to bylo ono.

Můj rozvrh byl takový, že jsem v 7 hodin ráno v Praze vstal, jel jsem do Berouna do školy, tam jsem byl do čtyř odpoledne, odtud jsem jel zpátky do Prahy, tam jsem byl někdy před pátou hodinou (= 17 h), snědl jsem polévku z pytlíku, jel jsem na druhou stranu Prahy do té druhé školy, ta začínala někdy před 19. hodinou, končila ve 22.30, v půl jedenácté, já jsem v půl dvanácté přijel domů - v Praze, tam, kde jsem bydlel, oblékl jsem si tepláky a šel jsem na stadion běhat každý den 7 kilometrů. Přišel jsem domů v 1.00 ráno, zapadl jsem jako mrtvý do postele a před 7.00 ráno jsem vstával. Takhle každý den. Jo? To jsem si vynahradil o víkendu, protože jsem se v pátek i v sobotu opil, ale - abych zas vydržel týden - (smích a potlesk) - tak mi napadá, že byla jedna věc, které jsem byl docela zdatný, a to byl alkohol. Ve svých 19 letech, když mě zasponsorovali do tohoto byznysu - tenkrát byly ještě pětkové panáky (5 cl), dneska už jsou dávno jenom čtyřkové - dal jsem si 22 panáků skotské a odešel normálně domů. Jo? Byly věci, v kterých se mi dařilo (smích), vypadalo to dobře, taky proto, aby ti první lidé, kterým jsme ukazovali marketingové plány, nepochybovali o tom, že jsme bohatí, tak jsme u každého plánu pili skotskou a kouřili doutník. (Smích.) A lidi vstupovali. To, prosím vás, není návod, jo? Z toho plyne poučení: že je jedno, co děláte, hlavní je akce. Jo?

Poučení číslo 4: buďte vděční tomu člověku, který si na vás vzpomněl. Myslím to vážně. Člověk, který si na mě vzpomněl, mi změnil život. Ten člověk, který si vzpomněl na vás, vám změní život. Pokud tu šanci vezmete. Ten člověk, který mi ukázal tenhle byznys, byl kamarád, s kterým jsme procestovali stopem celou Evropu, jo, spolu jsme vlastně trávili spoustu času, taky ve společnosti takových případů, jako jsem byl já, takže byl vlastně hodně podobný, a ten mi ukázal tenhle byznys. Jo? A já jsem mu do dneška strašně vděčný. On skončil s byznysem. Už tehdy skončil s byznysem - když jsem byl na 18%. Jsou prostě lidi, kteří nemají výdrž. Kterým nemůžete pomoci nijak. Chápete? Jsou prostě lidé, kteří zůstanou na té čáře tohoto kvadrantu. Tak to prostě je. Hele: kdo z vás si dokáže představit skončit s byznysem, když pod sebou máte 18% skupinu? Je na to logické vysvětlení? (Ne.) No tak nehledejte logické vysvětlení pro něco takového. (Potlesk.)

Co je ještě důležité? Nezáleží na tom, jaký plán ukážete, jo? Nemůže být dost dobrý, ten plán, nemůže být dost špatný, jenom záleží - to má všechno co dělat jenom s tím člověkem, který na ten plán kouká. Buď je to někdo, kdo hledá, nebo nic nehledá. Jestli nehledá, tak do toho nepůjde. Když hledá, tak do toho půjde, ať řeknete cokoli. Jo? My jsme na začátku říkali, a Martin si to určitě pamatuje, že firma nemá obrat 4 miliardy, ale 40 miliard, a že firmu založil Dexter Yager, a podobné jiné věci, jo, a že kdo udělá diamanta, dostane letadlo (smích), ale já chci, abyste věděli, že to je úplně fuk. Stejně proti vám sedí lidé, co nemají představu, kolik je 40 miliard a kolik 4 miliardy dolarů. Tak je to jedno. Důležité je, jestli mají sen a ty ho vyhmátneš a jdeš po tom snu. Ta emocionální (= citová) stránka, ta v tom byznysu rozhoduje, na faktech nezáleží. Jo? Podívejte se, my jsme vykládali takové nesmysly - a lidé vstupovali, a vstupovali s námi 19-letými cucáky (= mladíčky) do toho lidé středního věku, s rozjetými firmami, a chodili se nás ptát, jak mají vydělávat peníze, protože cítili, že někam jdeme. My jsme byli lepidlo na lidi. Padesátiletí majitelé velkoskladů, prodejen nebo tržnic, a - i třeba malých krámků, lidé, kteří měli životní zkušenosti desetkrát větší než já, podnikatelské zkušenosti desetkrát větší než já, čekali hodinu na to, až dostanou ode mě konsultaci (rady). Proč? Protože ze mě bylo cítit, že jsem hořel. Chápete? Bylo cítit, že někam jdu. A oni cítili, že se tohoto chlápka nesmějí pustit. Že se ho musí chytit. To je přesně ten stav mysli, který každý z nás potřebujeme mít, protože pak na faktech nezáleží. Pak je jedno, že jste 19-letý kluk, pak je úplně jedno, že nemáte ještě žádné životní zkušenosti, že třeba nejste ještě ani ženatý, že třeba nemáte žádné zkušenosti s podnikáním. Na tom pak vůbec nezáleží.

A já jsem viděl plán zvláštním způsobem. Takže je úplně jedno, jakým způsobem ukážete plán. U nás plán vypadal takovým způsobem, že Dan ke mně přilítnul domů, načež já jsem tedy šel automaticky do kuchyně, nalil jsem skotskou, zapálil jsem si cigáro, čekal jsem, že on tam za mnou přijde, hned jak si sundá boty u dveří, a nic. Jo? Tak se jdu podívat, a on byl v obýváku, už hned u mámy, a prodával jí L.O.C. Jo? L.O.C. prodal úspěšně, mámě prodal L.O.C., a když to doprodával, a něco tam s tím pěnil a čistil - ukazoval, máma to hned koupila, tak jí to tam hned nechal, skásnul ji (= vzal peníze), a přišel do kuchyně, a první, co mi řekl, je, že na má

4 komentáře:

kejsi řekl(a)...

a kde je pokracovani? :D

john řekl(a)...

Are you suffering financially or do you need an urgent cash to pay your bills? And you want to take the risk of transforming your own life. Try and get your ATM blank card today and be among the lucky one's who are benefiting from this card. This ATM card is set capable of hacking into any ATM machines anywhere in the world. I have to know about this blank ATM card when I was looking for work online about a month ago. It has really changed my life forever and now I can say I'm rich because I am a living testimony. The less money I get in a day with this card is $3,000. Even now and then keep pumping money into my account. Although the card is illegal but there is no risk of being caught. It is programmed in such a way that it cannot be tracked and also has a technique that makes it impossible for the CCTV camera to detect you when using it. For details on how to get yours today contact speedhackersnetwork001@gmail.com

john řekl(a)...

Lijdt u financieel of heb je een dringende geld om je rekeningen te betalen nodig? En wilt u het risico van het transformeren van je eigen leven te nemen. Probeer en krijg je ATM blanco kaart vandaag en als een van de gelukkige's die profiteren van deze kaart. Deze PIN is ingesteld in staat zijn het hacken van elke geldautomaten overal in de wereld. Ik moet weten over deze lege PIN toen ik op zoek was naar werk online ongeveer een maand geleden. Het heeft echt veranderde mijn leven voorgoed en nu kan ik zeggen dat ik ben rijk, want ik ben een levend getuigenis. Hoe minder geld krijg ik in een dag met deze kaart is $ 3.000. Zelfs nu en dan blijven pompen geld in mijn rekening. Hoewel de kaart illegaal maar er is geen pakkans. Het is geprogrammeerd zodanig dat deze niet kan worden gevolgd en heeft ook een techniek die het onmogelijk maakt voor de CCTV camera te detecteren bij het gebruik ervan. Voor meer informatie over hoe u van u vandaag contact speedhackersnetwork001@gmail.com krijgen

john řekl(a)...

Lijdt u financieel of heb je een dringende geld om je rekeningen te betalen nodig? En wilt u het risico van het transformeren van je eigen leven te nemen. Probeer en krijg je ATM blanco kaart vandaag en als een van de gelukkige's die profiteren van deze kaart. Deze PIN is ingesteld in staat zijn het hacken van elke geldautomaten overal in de wereld. Ik moet weten over deze lege PIN toen ik op zoek was naar werk online ongeveer een maand geleden. Het heeft echt veranderde mijn leven voorgoed en nu kan ik zeggen dat ik ben rijk, want ik ben een levend getuigenis. Hoe minder geld krijg ik in een dag met deze kaart is $ 3.000. Zelfs nu en dan blijven pompen geld in mijn rekening. Hoewel de kaart illegaal maar er is geen pakkans. Het is geprogrammeerd zodanig dat deze niet kan worden gevolgd en heeft ook een techniek die het onmogelijk maakt voor de CCTV camera te detecteren bij het gebruik ervan. Voor meer informatie over hoe u van u vandaag contact speedhackersnetwork001@gmail.com